REPORT: Klus přivezl do Olomouce dvě a půl hodiny lásky a pozitivní energie
Leckoho zaskočilo, jakým životním směrem se vydal Tomáš Klus v posledních letech. Na začátku to byl vysmátý, extrovertní kluk s kytarou, teď je vnímán jako jakýsi ekologicky zaměřený guru, šířící lásku. I proto jsem měl obavu, jakým směrem se sobotní koncert v pavilonu A bude ubírat. Nakonec byly mé obavy mylné – na pódiu to totiž byl starý známý Tomáš Klus, velmi podobný tomu, kterého jsem už před pěti lety viděl křepčit v bouzovském podhradí.
Pavilon A ani před minut před začátkem koncertu zrovna nepraskal ve švech, ale pro mne i pro ostatní příchozí to bylo spíše plus – nikdo se na nikoho nelepil a nešťourali jsme se navzájem lokty do žeber. Hned po příchodu do pavilonu mne Tomáš Klus utvrdil v mém mylném přesvědčení, že budeme svědky nějaké ekologicko – láskyplné seance. Vzduch byl totiž silně provoněn vonnými tyčinkami, až jsem měl pocit, že jsem vstoupil do nějaké obrovské čajovny.
Kapela v čele s rozjařeným Klusem vstoupila na pódium pár minut po sedmé hodině večerní. Blonďatý frontman ani nemusel nic říci do mikrofonu, a část publika už se mohla zbláznit. Potlesk a výskání, ruce nahoře. Vidno, že Klus má stále svou fanouškovskou základnu širokou a věrnou.
Klus po celý koncert mixoval své nové kousky s osvědčenými fláky z let minulých, a publikum mu celou dobu šlo na ruku. Došlo na nové věci, jako je Dobré ráno nebo Přeju Ti, publikum stejně ale nejvíce reagovalo souhlasným výskáním a potleskem na Ninu nebo Marii. Nutno uznat, že zvuk byl mistrovský a repertoár volila kapela tak atraktivní, že se v potemnělém pavilonu A musel bavit snad opravdu každý.
Klusovy koncerty měly vždycky jedno společné – jeho výstupy mezi písničkami. Trochu jsem se obával, že jeho mistrovské improvizace už dávno vystřídaly patetické povídání o rodině, pozitivní energii, lásce a vnitřní síle člověka (neříkám, že i na to nedošlo), ale díky bohu zbyl čas právě i na veršování zpatra, které vždy Klusovi šlo, navíc, když sem tam sedl veršovaný vtip jako p***l na hrnec. Na konci koncertu Klus udělal radost z bezprostřední vzdálenosti snad úplně každému, protože se postupně, za stálého improvizování, prošel davem tam a zpátky, a nezapomněl ani na ochozy, které byly také plné lidí.
Co naplat, Klus je pořád plný energie a jeho životní filozofie pomáhá nejen jemu, ale i jeho věrným fanouškům. Není moc interpretů, kteří přes dvě a půl hodiny křepčí po pódiu a vydávají ze sebe maximum, aniž by za celou dobu přišly na řadu i jalovější chvíle.
Koncertem v Olomouci zakončil Tomáš Klus svoje turné Recyklus, a nám nezbývá než doufat, že zase nepřijde roční pauza, jakou si udělal posledně. Byla by to škoda, Klusovu energii totiž evidentně potřebujeme co nejčastěji.
