Naší organizaci byla udělena plná moc k zastupování panem Vladimírem Žiškou, otcem nezletilé dcery Marie. Stručně mohu uvést, že rodiče vedou opatrovnický spor u Okresního soudu v Olomouci a stále není meritorně rozhodnuto. Matka nezletilé se však uchyluje k nekalým praktikám, kdy otce v minulosti křivě obvinila z pohlavního zneužívání vlastní dcery s cílem domoci se u soudu úplného zákazu styku otce a dcery. Mimo jiné také uvádí, že otec je psychicky nemocný člověk. Otci bylo v minulosti intenzivně bráněno v kontaktu s dcerou Marií, kdy matka opakovaně uváděla jako důvod nachlazení, kašel, rýmu, na základě tohoto jednání podal otec u příslušného soudu již 12 návrhu na výkon rozhodnutí, kdy soudkyně Kylarová odmítá u těchto návrhů zahájit řízení, nevykonává tudíž činnost, kterou ji přímo ukládá zákon. Od počátku opatrovnického sporu se matka pokouší zamezit otci veškerý kontakt s dcerou, vyloučit jej zcela z výchovy. Matka neustále intrikuje a s projevem určité psychopatie se neustále pokouší ovlivňovat a popouzet dceru proti otci a to i s použitím takových praktik, které zcela nepochybně ohrožují dceru Marii na zdraví, na psychickém vývoji a nesou známky psychického týrání nezletilé. V současné době je upravena péče o nezletilou předběžným opatřením.
Pan Vladimír Žiška jako rodič nezletilé Marušky, zákonný zástupce uvádí, že je zde vážné podezření, že dcera je obětí trestného činu týrání svěřené osoby a též sexuálního zneužívání. „Sama dcera se neustále ujišťuje, zda ji ochráním, zda jí pomohu. Neustále vyžaduje mou přítomnost, hlídá každý můj krok, nenechá mne se vzdálit. Dcera mne prosila, ať to, že jí někdo dělá ty věci někomu řeknu, aby jí pomohli. Dcera mi také sdělila tajemství, že ji někdo v postýlce obtěžuje, že jí dělá ty věci, ale že to nikdy nesmí nikomu říci, že je to tajemství. Dcera se dále opakovaně vyjadřuje, že v domácnosti matky ji straší zelenou maskou zombie a že se to odehrává v jejím dětském pokojíku, že chce spát a nechce, aby ji někdo strašil, má prý takový strach, že se vždy počůrá. Maska jí prý říká, že nesmí mít ráda tatínka. Mám k dispozici nahrávky, které mé obavy potvrzují. Dnes je již prokázané, že ze strany matky a dalších osob došlo k úmyslné implementaci negativ do mysli mé dcery, která se tím trápí, vytváří to u ní vnitřní konflikt a trauma. Jako zdroj, autora svého trápení označuje dcera matku a jejího přítele. Jako otec Marušky nemohu dopustit vystavení dcery dalšímu traumatizujícímu působení matky a další osoby, které ji poškozují a vážně ohrožují na zdraví. Obdržel jsem také oznámení o psychickém a fyzickém strádání své dcery od školských pracovníků, kteří na dceři pozorovali symptomy psychického týrání a byl požádán, abych vyvinul úsilí k pomoci Marušce. Byl podán podnět k prošetření u Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, které věc postoupilo Okresnímu státnímu zastupitelství v Olomouci, ti však záměrně mé podání zadrželi, ztratilo se, po naléhání mého zástupce a učinění patřičných kroků se po více než měsíci objevilo a teprve nyní OSZ dalo pokyn k prověření policii. Příslušný OSPOD jsem žádal o učinění, byť preventivních opatření u tak vážného podezření, ti však odmítli celou situaci jakkoliv řešit, zaujali laxní postoj, kdy se domnívám, že neplnili svou oznamovací povinnost danou zákonem a nerespektovali zákony o sociálně-právní ochraně dětí. Nyní tedy očekávám, jak se věc dále bude šetřit, jsem ochoten plně spolupracovat.
Nyní si s dcerou dopřáváme ozdravně-relaxační pobyt. Matka přesvědčila policii, aby dceru dali do pátrání, avšak matku a i OSPOD jsem osobně o situaci informoval, pravidelně s ní hovořím a poskytuji potřebné informace. Pátrání bylo vyhlášeno „na objednávku“ , protože policie vychází pouze ze lživého tvrzení matky, nikoliv z důkazů, které má k dispozici. Naposledy jsem matce telefonoval dne 8.12.2018 a dne 9.12.2018 jsem policii poskytl veškeré možné informace, které by měly vést k zastavení pátrání po dceři, neboť dcera není nezvěstná, je v mé péči a je o ni nadmíru postaráno. Dcera je již zdravá a spokojená. Musím ještě uvést, že matka, aby docílila vyhlášení pátrání po dceři se uchýlila k označení mé osoby za duševně nemocnou se sklony k sebevraždě, kdy toto tvrzení jsem policii vyvrátil doložením vyšetření soudního znalce Karla Humhala PhDr.. Jako otec si nemohu dovolit vystavit dceru nebezpečnému chování za strany matky a její rodiny, je mou povinností dceru ochránit a v případě potřeby jí pomoci. Zachoval jsem se jako ten správný rodič, který miluje svou dceru a není mu lhostejný její osud a zdraví. Vladimír Žiška – otec“.
