BLOG: Babička roku, sál plný cvoků?

Za přísných hygienických opatření, jak se píše na stránkách kraje, a když se to píše, tak to přece musí být pravda! …a vlastně vůbec nevadí, že na fotce z pódia nemá jedna jediná osoba roušku. Na lhaní jsme si v posledním půlroce už docela zvykli, ne? Ale třeba to vůbec není o lhaní a všichni ti lidi mají svoje roušky ještě furt na poště.

Abych ovšem nebyla jen cynická, nějaké to hygienické opatření se přece jen našlo: akce se musela obejít bez chlebíčků a pusinek. Navíc má sál, ve kterém se konala, vysoký, fakt vysoký strop! My, co pravidelně sledujeme Andreje a jíme jogurty z Olmy, víme, že když je někde vysoký strop a ideálně i Marek Prchal, není třeba se vůbec ničeho bát. Ničeho. Maximálně se budeme sebetrasovat. Nebo sebestresovat.

O co v soutěži babiček šlo, krátce vysvětlím metodou CTR+C, CTRL+V, vycházející přímo ze stránek hejtmanství. Jen pro upřesnění, nejsou to stránky „Kraj pomáhá“, ani „Oholíme hejtmana“. Prostě oficiální stránky Kraje: „Soutěže se může zúčastnit každá babička od padesáti pěti let, která má trvalý pobyt na území Olomouckého kraje. Soutěžící absolvují tříminutový rozhovor, během kterého představí sebe i svůj kraj. Následuje volná disciplína, v jejímž rámci mohou účastnice recitovat, zpívat, tančit, hrát na hudební nástroj nebo předvést vlastní tvorbu – malování, háčkování či pletení a další dovednosti. Nechybí ani módní přehlídka společenského oblečení podle vlastního výběru.“

No, není to boží? Letos nám zrušili většinu sportovních a kulturních akcí, zakázali fanoušky i diváky, v podstatě nám zbyla jen televize, kde se 24/7 vysílala pandemie, a i za těchto okolností se podařilo tuto nenápadnou, bohulibou akci na obšťastnění babiček, uskutečnit. Je to vlastně taková satisfakce za všechny ty zrušené miss, fashion weeky, koncerty, divadelní představení… Prostě Babička roku 2020.

Na bednu se dostala babička z Litovle, která ve volné disciplíně cvičila jógu, performující babička z Mohelnice a Olomoučanka, která tančila kolem tyče. Když tohle píšu, oči mi vlhnou dojetím. Ještě před půl rokem jsme babičkám zakazovali návštěvy v domovech důchodců, na nákup potravin měly každý den stanovenou jinou hodinu podle toho, jak se který ministr vyspal a kolik ministerstev řídí, nesměly chodit ven, Velikonoce bez mrskání, bez vajec… jen ony a zmrtvýchvstalý Ježíš… prostě krutost nad krutost a dnes? Dnes, kdy máme dva tisíce nakažených koronavirem denně, báby tančí kolem tyče (chtělo by dodat „jako o život“) a hejtmanství jim k tomu svítí. To vše v zemi s nakaženou hlavní hygieničkou, které kromě negativního testu chybí ke štěstí už jen auto s majákem.

Možná se ale pletu a seniorky, co právě netančily, vzaly účinkování v soutěži jako možnost zapůsobit na své vrstevníky v hledišti nenápadnou osvětou. Jen si to představte. Třeba všechny ty babičky, co skončily pod stupni vítězů, v tříminutovém rozhovoru komentovaly grafy nakažených ve svém okrese a představovaly místa, kde se lidé mohou nechat testovat. Ve volné disciplíně recitovaly verše o pandemii a při módní přehlídce vynesly nemocniční košilky a představily veřejnosti aktuální fashion trendy v rouškách. Třeba vůbec nemáme tušení, že akci Babička roku sponzorovala americká společnost Gilead Sciences, která vyrábí lék Ramdesivir, a třeba všechny babičky, co se probojovaly až do finále, automaticky získaly týdenní voucher na pobyt na lůžku s plicním ventilátorem a výhledem na Svatý Kopeček. V naší zemi je dnes možné naprosto všechno a já se vlastně pořád nemůžu rozhodnout, jestli jsou bláznivější organizátoři, vystupující nebo účastníci téhle bizarní akce. Jsem ale jenom máma, která věčně řeší, že se nemá v olomouckém parku kde vyčůrat, tak mi promiňte, jestli mi něco uniklo mezi řádky. Moč to nebyla.

Kdyby pozvánku na akci chystala nějaká kreativní agentura, třeba ta, která si odmakala léto u Českých drah, mohla návštěvníky v hledišti alespoň varovat nějakým cool sloganem. Třeba: „Místo túry na Korsice, naše krajská nemocnice.“ Nebo: „Místo Bora Bora, skončíš u doktora.“ „Takto bude další štace zřejmě plicní ventilace.“ Nebo klidně drsnějším: „Letos místo Rimini, podzim v pohřební síni…“ Ale kde nic, tu nic.

Podotýkám, že podle hejtmana i krajské hygieny byla úterní akce, bez sorryjako, v pořádku. Původně na ní mělo být sedm set lidí, když se ale začali ozývat novináři, jak je to možné, číslo se snížilo na pět set. Když budeme ještě chvíli brblat, možná to stáhneme na tři sta. A jestli to pořádně rozmáznou celostátní média, nakonec zjistíme, že tam kromě pár šašků bez roušky nebyl vůbec nikdo.

Můžeme to zkusit a zároveň doufat, že všechny ty babičky a dědečkové, kteří na jedno odpoledne ztratili soudnost a obezřetnost, budou v pořádku a ve zdraví si užijí své rouškovné. A jestli z toho úterního techtle mechtle bude nějaký průšvih, můžeme prostě zřídit další webové stránky a nazvat je třeba „Kraj nepomáhá“.

No, řekneme si u voleb…