Fashion blog od KejT: O tom, jak skončilo zkouškové a začalo období „nežer“
Asi každý známe takový ten pocit, kdy po silvestrovské párty odbije půlnoc, a my si začínáme vymýšlet různá předsevzetí, u kterých jsme si téměř stoprocentně jistí, že TENTOKRÁT to už dotáhneme do zdárného konce.
To, co pro ostatní znamená 1. leden, pro nás, studenty vysokých škol, znamená konec zkouškového. Každý rok máme minimálně o měsíc navíc, kdy si můžeme bez výčitek užívat všechny ty „prasárničky“ typu nočních svačinek, kilové nutelly s popcornem či několika balíčků chipsů s čokoládou. A to už vůbec nemluvím o těch chvílích, kdy si připravujeme hranolky k večeři, v době, kdy naše drahocenné rodičovstvo vstává do práce, zatímco my se pomalu ukládáme ke spánku. Jenže ať chceme nebo nechceme, stejně vždycky nastane ta chvíle, kdy i ty nikdy-nekončící zkoušky skončí, a studentovi nezbývá, než dochroupat poslední sušenku, nešťastně odložit sáček a podívat se do zrcadla.
No a tohle období přišlo i na mě. Zápis poslední známky do indexu pro mě symbolizoval napochodování do elektra a pořízení si nové váhy. Pohled do zrcadla pro nás ženy totiž není nikdy dostatečně uspokojivý, a tak podvědomě doufáme, že aspoň ta kila nás potěší, i když nějaký skřehotavý hlásek v mé hlavě mi říkal, že i tentokrát si budu muset projít klasickými fázemi „šoku, odmítání, deprese, dietování, smiřování se se skutečností a konečnou fází „kašlu na to, dveřmi stále ještě projdu“.
První setkání s váhou bývá krušné. Nejprve si sundáváte, svetr, kalhoty… a když zjistíte, že takto to nepůjde, odkládáte nakonec i spodní prádlo, rovnátka, snubní prsten a div si i neostříháte vlasy, protože to jsou přece kila navíc! Občas taky neuškodí si oholit nohy a odlíčit se :) Když ani tak se nic nezmění, uvědomíte si, že váha je URČITĚ rozbitá, a je třeba ji reklamovat, protože není možné, abyste se v obchodě nechali tak nehezky napálit těmi darebáky.
Jenže ve chvíli, kdy tento kus nejméně oblíbeného bytového „doplňku“ balíte zpátky do krabice, fáze „odmítání“ se rázem mění na fázi „deprese“ – opravdu jsem tak tlustá? Pro tuto fázi jsou typické krokodýlí slzy (u žen) a vztek (u mužů).
Když jakožto žena způsobíte svými vzlyky dostatečné záplavy a jakožto muž rozbijete uspokojivý počet předmětů ve svém okolí, z vepřové krkovičky se rázem stává mrkvový salát, pivo se samo mění na vodu, zásoby strouhanky na řízky se splachují do záchodu a všude po kuchyni se válejí chia semínka. Je na čase začít žít zdravý a spořádaný život, protože TAKTO TO UŽ PŘECE DÁLE NEJDE! První pokusy o zdravý kuskus povětšinou končí v odpadkovém koši, baby špenát drhnete z pánvičky ještě týden a niva, ementál a hermelín se reinkarnovali na tofu. Místo sušenek máte v krabici ředkvičky, a když vás návštěva poprosí o trochu cukru do kávy, válíte na ni oči, jako kdyby vám právě řekla, že ani letos DiCaprio nedostane Oskara. Vaší nejlepší přátelé se jmenují krokoměr a karimatka na cvičení.
Chvilku takto vegetujete a snažíte sami sebe přesvědčit, že toto je opravdu cesta, kterou se chcete vydávat i nadále, jenže když poprvé ucítíte vůni čerstvě upečeného pečiva a chvíli posloucháte spolubydlícího, jak se chystá s přítelkyní na pizzu, tak nějak si začnete uvědomovat, že tuto situaci a pocit neuspokojeného žaludku nezachrání ani banánové palačinky či mísa celerových chipsů. A co teprve ten pocit, kdy po celodenním pobíhání konečně zalehnete k noťasu, a nikdo vás neotravuje? No není to lepší než zvedání činek?
A přesně v této chvíli přichází poslední fáze, kdy veškeré diety a předsevzetí končí. Prozření, smiřování se s realitou a přesvědčování sami sebe, že teď ještě není ta správná chvíle na to, usednou za rotoped a živit se mrkví. Ale věřte, že ta chvíle nastane. Jednou. Určitě nastane! A pak vaše kila zas budou padat jak ožralci na Stodolní.
Pokud bych měla říct pár slov k outfitu, tak to určitě bude vyzdvihnutí skutečnosti, že v tomto tričku jsem se prostě našla! Pořídila jsem si ho v zimní kolekci House a nejraději ho nosím, když už se teda rozhodnu pro to zvedání činek. Mám pak aspoň pocit, že mi nikdo ve fitku nemůže říct ani půl slova, k tomu, že můj styl cvičení není zrovna reprezentativní. Sukni, bundičku i baleríny jsem pořídila v New Yorkeru, a pokud by někoho lákalo si pořídit kočko/psí kabelku – C&A je přesně to místo, kde podobné věci prodávají.
