GLOSA: Macron v Číně jak slon v porcelánu
Francouzský prezident Macron neprožívá zrovna nejúspěšnější politické období. Doma ve Francii velmi ztěžka prosadil důchodovou reformu a jeho nedávná třídenní návštěva Číny zbourala jeho image kompetentního evropského lídra. Před víkendem ho sice v jeho reformním snažení podržela francouzská Ústavní rada a penzijní reforma nabyla platnosti, nicméně je pravděpodobné, že se nevyhne referendu. Navíc Ústavní rada není ve Francii žádná nezávislá instituce typu českého Ústavního soudu, protože je složena především z bývalých politiků.
A čím Macron rozladil celou Evropu? Je toho víc. Zaprvé, ač si sebou vzal i předsedkyni Evropské komise Ursulu von der Leyenovou, popřel euroatlantický pilíř společné evropské zahraniční politiky. Místo toho nabídl vizi „evropské strategické autonomie, realismu a vyváženosti“, spočívající ve snížení závislosti na Spojených státech a odmítání vtáhnout Evropu do konfliktu mezi Washingtonem a Čínou. Velká kritika směřuje právě k tomuto momentu, kdy se Macron arogantně pasoval ve vztahu k Číně na pana Evropu, aniž by ho k tomu kdokoli zmocnil. Svým antiamerickým postojem si rozladil především země středoevropského regionu v čele s Polskem. Zároveň Macron svými vyjádřeními naboural vzedmutí evropské solidarity a spolupráce, které vyvolala ruská agrese na Ukrajině a také důvěru v úspěch klíčového vrcholného jednání NATO v červenci ve Vilniusu.
Zadruhé, Macron zcela zpochybnil proklamovaný cíl své návštěvy, kterým mělo být jednání o možné roli Číny v nastolení míru na Ukrajině. Zcela přešel zjevný fakt, že Čína bez Ruska neudělá nic a že tak sehrává roli užitečného idiota Číny. Mimochodem, ještě před ruskou agresí na Ukrajině tutéž roli sehrával Rusům, včetně častých a marných telefonátů s Putinem. Svoji roli užitečného idiota Číny ukázal Macron naplno také svým požadavkem, aby se Evropané nevměšovali do diskuse ohledně míry autonomie Tchaj-wanu. Macron zcela pomíjí fakt, že Čína velmi pozorně sleduje vývoj na Ukrajině a zvažuje řešení svého „tchajwanského“ problému podobně jako Rusko „řeší“ svůj ukrajinský problém.
A proč to vlastně Macron dělá? Jedním z důvodů je míra jeho sebestřednosti. Ne nadarmo mu francouzští novináři přezdívají Jupiter, tedy král bohů. Může mít pocit, že mu diktátoři typu Putina nebo Si Ťin-pching naslouchají a berou ho vážně. Navíc Francouzi mají antiamerikanismus v krvi a vždy hledali spojence mimo USA. A stále žijí z bývalé slávy velkého koloniálního impéria, které kdysi ovládalo čtvrtinu světa. Macronovo současné jednání může tedy nakonec být odrazem duše Francie.
