KOMENTÁŘ: Co mají nebo nemají media dělat v případě masové střelby?
Závěr každého roku mne většinou zastihne fyzicky oslabeného, což je výsledek náročné pracovní agendy končícího roku. Více než z virózy jsem však zpocený z mediální přestřelky médií, novinářů a samozvaných odborníků na téma co mají nebo nemají média v době masové střelby dělat či nedělat.
Nejasnost etických pravidel ve vydavatelském cechu se při střelbě na FF Univerzity Karlovy ukázal v celé své nahotě. Problém je však mnohem hlubší, než by se mohlo zdát. Egomaniacký křik zástupců médií na sociálních sítích je výsledkem absence samoregulačních mechanismů.
Toho jsem si spolu se svými kolegy v Asociaci online vydavatelů vědom. Před rokem a půl jsme s kolegy z asociace, CZ IPI a Nadačním fondem nezávislé žurnalistiky iniciovali vznik samoregulační platformy. Jednou z motivací byl připravovaný zákon o svobodě médií (EMFA – European Media Freedom Act). Tento zákon předpokládá existenci samoregulačního orgánu. Druhá motivace byla pragmatická a tedy taková, že v případě neexistují etické komory (jakkoliv ji nazveme) budou online a printová media regulována českou RRTV, o což ani jedna ze stran nestojí. Nestojí o to vydavatelé, nestojí o to ani RRTV.
Mým osobním spouštěčem v oblasti samoregulace byl dle mého lapsus novinářů, kteří použili brýle s kamerou při zpovídání Andreje Babiše mladšího v době vyšetřování jeho otce. Z mého pohledu se toto nedělá. Stejně jako se nemá vytahovat z živých spisů sexuální orientace vyšetřovaného či další pikantnosti z jeho osobního života.
Mí kolegové z asociace spolu s dalšími kolegy oslovili zástupce velkých českých vydavatelství. Ti nám po úvodních schůzkách na toto téma vyslali vzkaz prostřednictvím Unie vydavatelů, že nic takového není potřeba. Velice diplomaticky řečeno.
Já si myslím, že se moji milí starší a zkušenější kolegové tragicky mýlí. Říkám jim to osobně do očí a tak je jistě můj komentář nepřekvapí.
Díky samoregulaci bychom se mohli vyhnout pochybením, která se u některých médií ve čtvrtek stala. Nemyslím z pohledu práva. Vrah byl nejprve v pátrání a následně se zastřelil. Čímž nedošlo k porušení GDPR principů.
Mířím k etické rovině čtvrteční události. Velice dobře se možným principům věnují kolegové z Hlídacího Psa. Určitá vodítka nám dávají kolegové z USA, kteří mají se střelbou na veřejných místech bohužel bohaté zkušenosti.
Netvrdím, že je máme aplikovat jedna ku jedné, ale minimálně výměna názorů v rámci samoregulační platformy by mohla vyčistit vzduch a mírnit přestřelky zástupců médií na sociálních sítích.
Namísto toho bychom se měli zaměřit na obsah, který společnost uklidní a donutí příslušné orgány k tomu, aby v co nejkratší době přinesly odpovědi na klíčové otázky.
Opačný přístup otevírá prostor pro nevyžádané rady od samozvaných mediálních odborníků, kteří médiím rozumí jak koza petrželi.
