GLOSA: Někdy se vyplatí chodit po centru Prostějova s otevřenýma očima a všímat si okolí
Léta z prostějovského magistrátu slýcháme různé mantry, jak skvěle po celá desetiletí město hospodaří nebo jak skvěle hospodaří zdejší Domovní správa. Ale při procházce centrem města si lze všimnout úplně jiných věcí, píše publicista Ivan Čech z Prostějova.
Díky odúmrtím, Benešovým dekretům, holocaustu a možná také díky znárodnění za komunistů vlastní město Prostějov v centru několik měšťanských domů, často s rozsáhlými dvorními trakty, a v nich po léta řadu prázdných bytů i nebytových prostor. Na opravy nejsou peníze, vymyslet, že by si je lidé opravili za své peníze z odpočtu z nájemného, se asi nikomu. Najít nějaký vhodný dotační titul, také nic, a tak se centrum města vylidňuje.
Magistrát po roce 1990 pohltil postupně tři velké obytné i průmyslové domy v samém centru a chuť neztrácí. Byty ale vymizely. Žádné startovací byty nebo byty pro mladé rodiny. A nakonec město sáhne k tomu, že domy bude prodávat, aby nahradilo zanedbanou údržbu. O tom, kdo je koupí, se občané dozví, až už bude pozdě.
Na druhé straně víme, že mladé lidi po studiích do Prostějova nic neláká, místa a úřady jsou zasypány známými známých, výběrová řízení jsou jen pro oko, byty nejsou a město stárne. Existují neradostné fotky z centra města z domů, které jsou majetkem města, a jsou tam po léta prázdné prostory. Například Školní ulice a dvorní trakt rodného domu Jiřího Wolkera. Velký byt, snad přes sto metrů čtverečných, je v prvním poschodí volný pěkných patnáct let. Šest oken vedle sebe.
Domníváte se, že by si ho nějací mladí lidé neuměli opravit?
