GLOSA: Proč se v Olomouci staví málo bytů? Stavební řízení se neskutečně natahuje
Jednatel olomoucké společnosti Stavitelství Pospíšil a zkušený stavař Tomáš Pospíšil se ve své glose vrací k diskusi o počtu obyvatel Olomouce, desetitisícovém příspěvku za trvalé bydliště a objasňuje některé z důvodů, proč se ve městě staví málo nových bytů.
Psal se rok 1990, dostali jsme od rodičů manželky zahradu, za týden jsme jí měli zapsanou ve společném jmění manželů a během dalšího týdne jsem si u rýsovacího prkna po nocích nakreslil svůj vysněný dům. Týden jsem potřeboval na vyřízení územního řízení a týden jsem potřeboval na vyřízení stavebního povolení. Ano, nespletl jsem se, za tři týdny jsme mohli stavět.
Stavební povolení bylo napsáno na dvou listech průklepového papíru a na stavebním úřadě seděli dva lidé. Byli to dostihy oběhnout všechny účastníky se vzdáním se práva odvolání. Stát nám poskytl nenávratnou půjčku 145 tisíc korun a banka nám půjčila 150 tisíc se splátkou 510 korun, což byla třetina našich tehdejších rodinných příjmů, na dobu 35 let. Dům jsme kolaudovali v roce 1992.
Píše se rok 2025, mám nesrovnatelné zkušenosti, protože se ve stavařině pohybuji a stavebních povolení jsem vyřizoval stovky. Po rozvodu jsem rychle řešil svoji bytovou otázku. Na mém stavebním dvoře stál šedesátimetrový modulární dům a jedna stavební parcela se stavebním povolením byla ještě volná. Původně navržený dům se tam totiž nedal postavit z důvodů ochranného pásma vysokého napětí. Menší dům se tam vlezl, tak jsme ho tam převezli. Ráno v osm jsme ho naložili, ve dvanáct jsem ho odemykal. Ano, nespletl jsem se, za čtyři hodiny dům stál, terénní úpravy s terasou byly nachystány předem.
Soused mne však udal, že tam nestojí to, co tam mělo stát. Po letech tedy osobně jdu na ten stejný stavební úřad, budova stejná, ale úředníků minimálně dvacet, a snažím se vyřídit dodatečné povolení stavby. Asi i já jsem se změnil, kdysi jsem šel s pokorou a prosíkem, dnes se sebevědomím díky rokům odpracovaným v oboru.
Pane inženýre, dnes se to dělá tak a tak, paragraf ten a ten a neodpovídá to územnímu plánu obce. Ne nemáte pravdu, odpovídám, děláte se to tak a tak, zákon umožňuje i jiné varianty a podle územního plánu je to v pořádku, jen si ten územní plán sami domýšlíte a ohýbáte. Poslední věta od úředníka „A stejně se mi nelíbí, že někdo má tři byty“ mne odzbrojila.
Nakonec soud nařídil, že by se k tomu měl stavební úřad vrátit.
Už víte, proč se u nás nestaví, a pokud se něco nestane, ani nebude. Kdyby místo mne byli v té situaci nějací mladí lidé s hypotékou, banka by je už dávno zařízla. Při hospodské otázce, kam až se ceny bytů dostanou, kdy se to zastaví, odpovídám, nezastaví. Byty chtějí jen ti, kteří nemají kde bydlet, a těch je menšina, všichni ostatní, většina, majitelé stávajících nemovitostí, úředníci, sousedi a politici - naše vedení obce navrhuje zmenšení ploch pro zástavbu rodinných domů - výstavbu nechtějí. Demokracie je dobrá věc, ale byty nám nepostaví.
