NÁZOR: U multifunkční haly město neplatí za cihly, ale za službu, míní šéf hospodářské komory

Víte, že město Olomouc každý rok doplácí bezmála 500 milionů korun na veřejnou dopravu? Osobně jedu MHD jednou za uherský rok, ale opravdu nemám potřebu pohoršovat se nad tím, že z mých daní někdo jiný jezdí.

Stejně tak nebrečím nad tím, že město dává bezmála 250 milionů korun ročně do divadla a filharmonie. Nechodím tam každý týden, a přesto mi dává smysl, že tyto instituce existují.

A když se podíváme třeba na Olomoucký kraj, tam jsou to teprve pálky. Každý rok jde zhruba 900 milionů korun na autobusovou dopravu a více než 1,3 miliardy korun na regioální vlakové spoje. To už jsou opravdu rakety. A přiznávám, regionální autobus nebo vlak jsem možná v životě ani nevyužil.

Přesto mě nenapadlo říkat: "Proč to platím, když to nepoužívám?“ Takhle veřejné služby prostě nefungují.

A teď k zimnímu stadionu. Tohle téma je v Olomouci třicet let. Třicet let víme, že máme problém. A třicet let ho v zásadě jen odsouváme.

Často slyším argument: nejsou peníze nebo je špatně nastavené rozpočtové určení daní. Možná. Ale přesně od toho máme politiky, aby tyhle věci řešili. Aby vyjednávali, hledali zdroje, nastavovali priority a přinášeli řešení. Ne, aby konstatovali, že něco nejde, a tím to uzavřeli.

Ano, žádná varianta není ideální. Ale říkat v roce 2026, že to teď necháme být a uvidíme za 8 až 10 let, to už není opatrnost. To je jen elegantně zabalené odložení problému na někoho dalšího.

Často zaznívá také argument, že město za 30 let zaplatí obrovské peníze a na konci nebude nic vlastnit. Na první pohled to zní logicky, ale realita je trochu složitější. Vlastnictví samo o sobě není hodnota, pokud s sebou nese obrovská rizika a náklady. V tomhle modelu město de facto neplatí za cihly, ale za službu, za to, že má k dispozici moderní infrastrukturu bez toho, aby neslo investiční riziko, riziko prodražení stavby, budoucích oprav nebo třeba scénáře, že jednou nebude extraliga. To všechno nese soukromý investor. Jinými slovy, město si kupuje jistotu a předvídatelnost, místo, aby si na sebe bralo další miliardové závazky s nejistým výsledkem. A to v situaci, kdy vlastní investiční kapacita města je zjevně omezená, vůbec není zanedbatelný argument.

Jsme krajské město. Nemůžeme chtít standard 21. století a zároveň se tvářit, že na něj nikdy nejsou peníze.

Takže za mě, nebavme se o tom, proč to nejde. Bavme se o tom, jak to udělat, aby to šlo a dávalo to ekonomicky i dlouhodobě smysl.