MATKA NA TAHU: Nejdřív góóól a až pak máma
S mužem máme jasno. Teda ne oba dohromady, ale každý zvlášt. Což může být do budoucna docela problém, řekla bych. Z našeho ročního Josefa bude hokejista, tvrdí manžel. Brankář, abych byla úplně přesná, a aby muž při čtení této věty neprotočil panenky, jako to dělává vždycky, když házím brankáře a hráče do jednoho pytle.
Přitom brankář musí trénovat mnohem víc a prosadit se je mnohem složitější, protože brankářů je přece mnohem míň než hráčů a tak dále a tak dále. Znáte to. Já už teda určitě... K tomu bejt brankář má roční Pepa skvělý předpoklady. I když ještě ani nechodí, má dokonalý brankářský postoje. Představte si, jak klečí s hokejkou a pukem a řve gól. Ano, gól. Jeho druhý slovo hned po tátovi. (A kdy přijde máma?!) Dokonalej talent!
Já to narozdíl od manžela ale vidím trochu jinak. Z Josefa bude elektrikář. Milionkrát denně mu totiž připomínám, že do zásuvky se nic nestrká. Nebo ornitolog. Z každýho vrabce má oči navrch hlavy a ze spaní se budí s pípáním.
Rodiče si prý rádi plní svoje nesplněný sny prostřednictvím dětí. Je teda fakt, že můj muž hokej žere, ale na brusle se neumí ani postavit. A já? Radši ty ptáky nebudu komentovat... :-)
Jen chci říct, ať naše děti dělají cokoliv, hlavně ať je to baví. Góóóól!
