Bývalý novinář, moderátor, pokerový hráč a nyní starosta městské části Praha-Řeporyje. Přesvědčený člen ODS Pavel Novotný budí rozruch především svými názory a „neškrobeným“ vyjadřováním. Na nedávné setkání nás pozval do své kanceláře na úřadě v Řeporyjích. Nejen o svém starostování se začátkem listopadu rozpovídal v dalším díle seriálu Bez servítků.
„Dělám tady velký úklid, nelekejte se,“ vítá nás těmito slovy a záhy dodává: „Ty vole, ten poslední rozhovor, co jsme dělali? Jak tam byl i Jirka Ovčáček. Tři dny jsem za tu společnou fotku, kde drží v ruce knížku o Řeporyjích, dostával zprávy,“ vzpomněl emotivně na společný rozhovor s mluvčím prezidenta Miloše Zemana, který redakce Drbny dělala v roce 2019.
Super setkání s @PavelNovotnak na hausbótu, točili jsme zde rozhovory pro server https://t.co/q0Bgy4m5Cu ✌️ pic.twitter.com/VIZRYWWBGj
— Jiří Ovčáček (@PREZIDENTmluvci) July 11, 2019
Pavle, jednoduchá otázka na začátek. Co by sis jako občan zvolil? Starostu, který maká pro svou obec, ta pod ním vzkvétá, ale ví se o něm, že si tu a tam něco přihraje z obecního rozpočtu nebo čestného starostu, který nic nedělá, nejsou za ním vidět výsledky, ale zároveň nekrade?
Toho, co se o něm ví, že krade. Já si myslím, že většina politiků krade. Navíc by se o něm stejně říkalo, že krade i kdyby nekradl. Starosta, který vládne a krade, tak to dělá chytře. Ví, jak se to dělá. Je to jak s pinglama v hospodě. Taky chceš, aby makali do sedření, ale pak přimhouříš oko, když něco ukradnou.
A ty by ses jako starosta definoval jak?
Hele, takhle ti to povím. Když jsem tu měl několik měsíců policejní ochranku, tak jsem jim ukazoval asi sto způsobů, jak by šlo na radnici krást peníze. Představ si ale starostu, který je v bizarním postavení jako já. Upřímně, jsem asi nejnasvícenější starosta v Česku. Všem úřednicím tady jsem musel při nástupu vysvětlit, že jsem je sem nepřišel investigovat a odposlouchávat. Vysvětlil jsem jim, že budeme trochu více na očích než to bylo za mého předchůdce. Mám spoustu nepřátel. Proto taky máme spoustu kontrol. Já s tím ale nemám problém. Dokonce můžu říct, že auditory miluju.
Je to zajímavý, ale tady se prostě nekrade. A víš, co je na tom nejlepší? Nikdo na tebe nemůže, dobře spíš…
To by ale mohl říct každý. A taky spousta lidí ti to určitě věřit nebude.
To asi ne, ale důležitý je, že to vím já sám. Pak si uvědomíš fascinující věci. Nikdo na tebe nic nemůže vytáhnout, seš v pohodě s audity a celá městská část vzkvétá. Je to prostě super.
Oblíbený mezi místními určitě jsi, to bys jinak nenavýšil počet mandátů proti předchozímu volebnímu období. I tak se proti tobě rozjela poměrně tvrdá antikampaň. Čím to?
Prostě jsem tu pár lidem rozšlapal bábovičky. Byl to takový střet náplav, mezi které patřím i já, a lidí z konzervativních vyšších kruhů, kteří tu žijí delší dobu. Abych začal od začátku, když jsme to tu před čtyřmi lety „urvali“, bylo to poprvé od roku 1850, co tady převzali žezlo náplavy. Proto se tady začala rýsovat nějaká sestava proti mně. Ty bábovičky jsem totiž nejspíš rozšlapal místním rodům. Oni argumentují tím, že mají problém s mým chováním, proto jsou proti mému starostování. Já si stojím za tím, že je tím důvodem něco úplně jiného. Zajímavé je, s jakou vervou do toho šli. Navíc na to, že jsou amatéři, mě málem porazili. Fakt máme za sebou pěkné volby, kdy jsem si to musel vybojovat. Zaplať pán bůh za to, že tu máme tak živou politickou mapu a opozici.
Abych nezapomněl… Pak tady byl ještě před letošními volbami takový psychopat, který tady čtyřicet dní běhal a strhával mi plakáty. Sto tisíc v prdeli tím, že to strhal. Zvolil jsem tedy taktiku Babiš a zaujal pozici oběti. Velkým finále bylo jeho agitování proti mé osobě před volební místností. Potom to vyvrcholilo tím, že tam řval na mé dítě, protože chtěl, abych ho za to napadl. Musím říct, že letos byla fakt tvrdší antikampaň, než jsem čekal.
Naposledy jsme spolu dělali nějaký větší rozhovor před třemi lety. Nemáš pocit, že ses trochu vyklidnil a většinu kroků více zvažuješ?
Asi jo, taky to tak cítím. Mám pocit, že jsem až teď dospěl. Je to asi rodinou. Taky víc přemýšlím o duševní hygieně. Uvědomuji si, pod jak velkým tlakem jsem poslední dobu byl. Snažím se proto tolik neřešit a být vyklidněnější. A taky jsem fakt vděčný za to, co mám. Uvědomuji si, jak se kolem všechno rozpadá a tím víc vidím, jak šťastný život vedu. Mám dvě krásné zdravé děti, skvělou manželku a rodinu a práci, která mě baví. Tak si to užívám. Právě proto by mě strašně sralo, kdyby mě při volbách sestřelili.
Úterý, 1. listopadu 2022, 12:01
Odezva po zveřejnění snímku V síti ještě neutichla a režisér a dokumentarista Vít Klusák se chystá do kin s novým filmem. Velké nic ukazuje na jedné straně antivaxery, na druhé straně vyčerpané zdravotníky a nebo snahu uživit se jakoukoliv prací...
Co ti teď krom starostování a rodiny zabírá nejvíce času?
On za to starostování je docela důstojný plat, ale i tak mám ještě jeden job. Dělám marketing jako druhou práci.
Konkrétně?
Konkrétně je to politický marketing. A taky jsem začal studovat.
Co studuješ?
Studuji bezpečnostní a právní služby se zaměřením na kriminalistiku a kriminologii. Byl to můj sen. Dlouho jsem ale nebyl takhle v rozpacích. Vždyť je to 17 let, co jsem venku ze školy. Na začátku jsem ani nevěděl, co si vzít na sebe. Ve škole jsem nepoznal, kdo je moje učitelka a kdo spolužačka nebo kriminalistka, co tam jen prochází. Zní to neuvěřitelně, ale chovám se tam velmi nenápadně a zatím se rozkoukávám. Jsem takový tichošlápek.
Takže jsi studijní typ?
Mám rád jazyky. Jednou jsem si řekl, že se za rok naučím na záchodě polsky a budu mluvit polsky v jejich televizi. To se mi taky povedlo. Pak přišla válka a jelikož tady máme v Řeporyjích řadu Ukrajinců, tak jsem se začal učit ukrajinsky. Nakonec to asi vypadá, že asi budu studijní typ.
Když jsi byl zvolen starostou poprvé, říkal jsi, že jsi nikdy takhle moc nemakal jako tehdy. Dokonce ani v bulváru. Platí to pořád?
Ta práce je nepřetržitá, krásná a naplňující. Ale je nesmírně náročná. To stále sedí.
Chybí ti vlastně bulvár?
Chybí mi práce v médiích. Jsem rozhodnutý, co jednou bude. Až nebudu tady na úřadě, stanu se normálním novinářem. Chci stihnout vrátit se do médií a být normálním novinářem a psát klasické zpravodajství.
Vím, že to je pěkná pi*ovina, co teď řeknu, ale asi před třemi lety jsem seděl u Plesla v MF Dnes a říkal jsem mu, jestli by mě vzal jako krimi redaktora. Vrátit se do médií není tedy jen nějaký rozmar posledních dní.
Teď mluvíš o MF Dnes. Představ si modelovou situaci, že bys byl členem redakce a na titulní straně by vyšel obrovský inzerát Babiše, který dehonestuje práci novinářů. Jak bys reagoval?
Hele, já v Mladé Frontě začínal a s odstupem času si uvědomuji, jak nebezpečnou trojnožku Babiš vytvořil. Kumuluje moc mediální, moc politickou a moc ekonomickou. Dneska si uvědomuji, jak moc je důležité, že tady jsou vydavatelské domy jako Economia a média veřejné služby. Taky je potřeba novinářům říkat, že přes všechny nářky žijeme ve velmi svobodné zemi pro novináře. Všichni tady pořád fňukají, ale při té své ruské krizi jsem si sám uvědomil, jak špatně může být. Jezdili sem za mnou na úřad dělat rozhovory ruští novináři a celou dobu se jim tu klepaly ruce, jak se báli o existenci. Přijela sem holka s otázkami z televize Zvezda. Byla tu dvakrát. Poprvé jsem se jí vysmál, že je Putin vrah. Když přijela podruhé, nemohla zastavit klepání rukou. Řekl jsem jí, že jsem taky novinář a že jí řeknu, co potřebuje. Bála se o existenci. Každý český novinář, který se potká se svými ruskými kolegy, musí říct, že je šťastný za podmínky, které má.
Mluvíš o skvělé práci veřejnoprávních médií. Najde se tu ale docela početná skupina lidí, kteří by s tebou nesouhlasili a na 17. listopad plánují pochod na Kavčí hory, protože nesouhlasí s fungováním České televize. Jak na to nahlížíš?
Sám si uvědomuji, jak jsem se dřív choval hloupě, když jsem je urážel. Ty lidi jsou oběti. Smát se jim je lehké, ale nic to neřeší. Tohle je jak vyvádět lidi ze sekty. Opatrně je musíš vzít kolem ramen, aby neztratili tvář. Musíš s nimi mluvit a vysvětlovat. Sám jsem to zažil v rodině. Těm lidem chybí kritické myšlení a často jsou nižší inteligence. Mám taky kamaráda, co chodí s partnerkou na ty demonstrace. Není moc bystrý a právě na něm vidím, že je vážně obětí. Podívej se na ten Václavák. Tam fakt nepotkáš středoškoláka s maturitou. Nebo se podívej na Janu Peterkovou, ta se taky nenarodila bystrá.
Pavel Novotný u ruského velvyslanectví v Praze. Foto: ČTK/Vojtíková MarkétaNa posledních demonstracích se sešly desítky tisíc lidí. Je to v něčem nebezpečné pro společnost?
Ne, ne, ne. Uklidňuje mě Marek Wollner, který řekl moudrou věc. Řekl, že se zlikvidují mezi sebou. Jsem naprosto v klidu, protože jich není masa. Mám navíc asi rád ten moment, kdy mezi tyhle dezoláty na podiu přijdou peníze. Vrabel, Havel, Netík. To jsou kluci, co mají exekuce a jakmile se mezi ně dostanou peníze, hned to končí nějakým vnitřním sporem. Jsou to prosťáčci.
Nepramení celá tahle situace, kterou vídáme na Václaváku a sociálních sítích také z toho, že současná politická garnitura prostě neumí obstojně komunikovat s těmito lidmi?
V tomhle s tebou budu souhlasit. Ano, máš pravdu. Našemu premiérovi vyčítám komunikaci, ale na jeho obranu je potřeba říct, že to fakt není jednoduché. Pořád ta komunikace může být horší, vzpomeň si na Babiše.
Jaké má podle tebe Andrej Babiš šanci v prezidentské volbě?
Nakonec asi malou, skončí druhý nebo třetí. Hodně to ovlivní elektorát Miloše Zemana. Andrej Babiš nikdy nesmí být podceňovaný, protože pak vždy překvapí. Celá prezidentská volba je hra pro velký kluky, kterých tam teď vidím zatraceně málo. Jsem bytostně přesvědčen, že jako národ nejsme kompetentní k tomu volit si hlavu státu přímou volbou. Nejde to teď ale vzít zpět. Až budu ve velké politice já, tak to zruším!
A směřuješ k velké politice?
Upřímně, ODS mě tam nikdy nepustí. S touhle stranou jsem si prošel velkou „manželskou krizí“ a jak to dopadlo? Nikdy jsem si s ní nerozuměl tak dobře, jako teď. Řekl bych, že jsem volitelný i ve velké politice a měl bych tu šanci dostat. Na druhou stranu vím, proč nekandiduji.
Takže?
Takže nemířím do velké politiky. A určitě kvůli tomu nehodlám stranu opouštět. A pokud stranu neopustím, tohle co dělám, je asi můj strop.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
