Olomoucká rodačka Zuzana Břehová vystudovala mezinárodní rozvojová studia na Univerzitě Palackého v Olomouci a aktuálně působí jako koordinátorka humanitární mise Člověka v tísni v Demokratické republice Kongo. Pár dní před její druhou cestou do Konga jsme si povídali o její práci, o situaci v Kongu, ale i o tom, proč je dobré pomáhat jak lidem v České republice, tak v zahraničí.
Proč ses rozhodla pracovat v Člověku v tísni?
Je to největší nezisková organizace v České republice a zároveň ve střední Evropě. Líbí se mi, že je nezávislá a neovlivňuje ji politika ani náboženství. Pracuje ve více než dvaceti zemích po celém světě, včetně samotného Česka. Dalo by se říct, že je pro mě Člověk v tísni záruka kvality.
V čem spočívá pomoc Člověka v tísni?
Konkrétně v Kongu jde především o poměrně základní humanitární pomoc, aby měli lidé co jíst a mohli se o sebe a své rodiny postarat. V mnoha případech jde, dalo by se říct, o zachraňování životů lidí, kteří se ocitli v konfliktní zóně a v ohrožení uvnitř vlastní země. Kongo je dlouhodobě politicky nestabilní a má špatnou bezpečnostní situaci. Kvůli pokračujícím konfliktům na východě země zde žije hodně vnitřně přesídlených lidí a ti jsou v těžké situaci, kdy jim nikdo než mezinárodní organizace nepomáhá.
Jak se člověk ze střední Evropy dostane k tomu, aby pomáhal lidem v Africe?
Pro mě je to práce jako každá jiná. Vystudovala jsem to, baví mě to. Pomáhat někde v zahraničí je úplně stejně v pořádku, jako když někdo pomáhá tady v České republice českým dětem, na českých projektech, českým nemocnicím nebo třeba v domovech důchodců. Jsme relativně bohatá společnost, máme se vlastně docela dobře, takže si můžeme dovolit pomáhat dalším zemím, aby na tom byly o něco lépe. Česká republika zkrátka má na to, aby mohla pomáhat někde jinde, tak, jako v minulosti pomáhali nám, když jsme byli v úzkých.
Diagnóza podvýživy se u dětí provádí zvážením, změřením výšky a obvodu paže pomocí speciální pásky
Pomáhala jsi dřív nějakým způsobem v České republice?
Jasně. Pomáhala jsem třeba doučovat dvě holky tady v Olomouci. Přišla jsem domů z práce a šla jsem je doučovat předměty, které jim nešly. Jedná se o program zaměřený na podporu sociálně slabších rodin, , kdy rodiče na probírané školní učivo nestačí, nebo nemají dost času se mu s dětmi po škole věnovat. Tak jim pomáhají dobrovolníci, a to je potřeba. Zároveň se snažím často přispívat na nějaké projekty tady v České republice. Jsem toho názoru, že se má pomáhat u nás, ale i za hranicemi.
Jak vlastně probíhá konkrétní pomoc na místě?
V Kongu se zaměřujeme hlavně na podporu podvyživených dětí do pěti let a žen, které kojí nebo jsou těhotné. Podvýživa dětí a matek je v zemi jeden z největších problémů, proto pomáháme opravdu od základů, kdy začínáme léčbou a prevencí podvýživy. Následně tyto rodiny podporujeme v zemědělských aktivitách, aby se mohly postavit na vlastní nohy a něco si samy vypěstovat. Pomáháme tak, že lidem dáváme semínka výživné zeleniny, ovoce nebo obilovin, nejpotřebnější zemědělské nářadí a učíme je, jak efektivně obdělávat pole a jak plodiny správně pěstovat. Jelikož v některých oblastech není zemědělství primárním zdrojem obživy, učí se poměrně základní věci, třeba jaká hnojiva používat anebo jak semínka správně sázet. Také spolupracujeme se zdravotnickými centry, dodáváme tam léky, vysoce nutriční pasty a školíme místní pracovníky, kteří poté dojíždí do vesnic mezi lidi a učí je, jak rozpoznat příznaky a stádia podvýživy. Nejzranitelnějším lidem hradíme i léčbu. Správná diagnóza pacientů je často složitá a příčiny jsou kombinované. Člověk s podvýživou má třeba i malárii, takže nejdřív je dostáváme z té nejhorší fáze podvýživy, což nějaký čas trvá a až potom jsou jim podávány léky na malárii, aby to nebyl tak velký zásah pro organismus najednou a léčba byla účinná. Pro lepší představu jsme s léčbou podvýživy loni v Kongu pomohli více než dvěma tisícům dětí a skoro třiceti dvěma tisícům dalších lidí.
Do Konga teď poletíš podruhé. Vnímáš v zemi nějaká pozitiva?
Je to vlastně docela smutné. Konžani, s kterými mám možnost se potkávat a komunikovat, jsou i přes neutěšenou situaci v zemi neuvěřitelně pozitivní lidé a taky zapálení do práce pro svou zemi a své lidi. Kongo je krásné, opravdu nádherné. Jsou tam pralesy a zvířata, co můžete na celém světě najít jen v Kongu, výhledy na krásná jezera, ale pak je tam ta druhá stránka, třeba že po setmění nesmíme vyjít ven. Pokud jako mezinárodní pracovníci chceme vyrazit někam po práci, třeba nakoupit nebo na pivo, musíme jet jen autem s označením naší organizace, nesmíme nikam pěšky. I přes den můžeme chodit jen v takzvaných zelených zónách, což jsou ta místa, která jsou určená jako nejbezpečnější. Takže to, že ta země je nádherná, trochu svádí k tomu, aby ses občas šel jen tak někam projít, ale ty musíš myslet na to, že to tady takhle nejde. Potenciálně neohrožuješ jen sebe, ale také všechny své kolegy a tolik potřebnou práci, kterou denně odvádí. Není to samozřejmě jen o nás a o tom, že nemůžeme na výlety, mezinárodních pracovníků máme v Kongu všeho všudy pět. Hlavní práci odvádí naši konžští kolegové, kterých je aktuálně přes padesát a pro které je Kongo každodenní realita a domov.
Gorila východní nížinná, endemický a kriticky ohrožený druh v národním parku Kahuzi Biega, DR Kongo
