Do restaurace Denisova Šest jsem se chystala už dlouho a podle hodnocení okolí jsem toho od ní hodně očekávala. Ještě při příchodu a objednání jsem byla přímo nadšená a těšila se, co mi přinesou.
Prostředí restaurace, soup baru a kavárny je moc příjemné. Světlý nábytek, bílé židle a růžové doplňky. Připadala jsem si jako u moře v Itálii, ale ne v přímo turisticky oblíbené části, ale v zapadlém místě, o kterém ví pouze místní a dokáží to náležitě ocenit. A ta prosklená střecha v hlavní místnosti, no páni...
Obsluha byla velmi příjemná, měla s námi trpělivost a jídelní lístek nám donesla pomalu ještě než jsme stačili dosednout. Původně jsme seděli u tohoto stolu, z jedné strany židle a z druhé malá zídka. Nicméně jsme si museli asi po dvou minutách přesednout, protože zídka byla moc vysoko a byla nepohodlná (pozn. nebyla jsem to já, kvůli komu jsme si přesedali. Můj spolustrávník původně vybral toto místo a sám si na zídku sedl, ale po chvíli si to rozmyslel. A pak, že si stěžují jenom holky!)
Dorazili jsem něco málo před půl dvanáctou a v Denisově zatím moc živo nebylo. Později pár stolů přibylo, ale to bude možná tím, že bylo ještě docela brzy a venku bylo krásně, tak lidé spíše využili možnosti venkovních zahrádek.
Objednala jsem si kuřecí vývar a kuřecí roládu plněnou špenátem a mozzarellou s bramborovou kaší. Můj kamarád, říkejme mu třeba Ferda, si dal londýnskou hrachovou se slaninou a pomalu dušené hovězí na víně a rozmarýnu, bramborové pyré s rajčaty.
Moje polévka přišla docela studená a na to, že je to především vyhlášené místo na polévky, tak byl vývar docela slabý a bez chuti. Zato Ferdova hrachová se slaninou byla dobře ochucená a pikantní. Kousky osmažené slaniny jen podtrhovaly chuť a byly příjemných zpestřením. Svojí porci jsem celou nedojedla a servírka se na mě podezíravě dívala. Měla jsem pocit, že jsem v družině a paní družinářka na mě začne za chvíli křičet, že dokud to nedojím, tak si nepůjdu hrát. Vyvolalo to ve mě nepříjemné vzpomínky...
Hlavní jídlo přišlo vzápětí a první co jsem uviděla bylo hromada polníčku, salátu a dalšího. Hned se mi začali sbíhat sliny, protože to mám ráda. Co ale moc nemusím je sójová omáčka, kterou přelili celou zeleninu. Hmm. Brambory byly spíše šťouchané a snad poprvé jsem si musela brambory v restauraci dosolit.
Na dotaz, jak chutná Ferdovi, odvětil s úsměvem: „Já teď moc nemůžu mluvit, přijdu si docela opilý“. Při této poznámce jsem neodolala a taky vyzkoušela. Maso se příjemně rozpadalo v ústech a chuť vína byla opravdu trošku výraznější.
Při odchodu z restaurace jsme si všimli této stěny, na které mohou zákazníci psát, co se jim líbilo nebo případně co by rádi změnili.
Nechci v Denisově Šest házet flintu do žita, ale moje očekávání docela předstihlo realitu. Obsluha byla velmi příjemná a starající se, ale u jídla jsem očekávala přímo výbuch pozitivní chutě a olizování se až za ušima. Určitě se tam ale ještě někdy stavím, minimálně na kávu nebo vyzkoušet další položku z poledního menu.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
