Středa, 14. září 2016, 16:04
Jazz Tibet Club je vyhlášená hudební scéna, kde se nehraje pouze, jak název napovídá, jazz, ale i žánrově odlišná tvorba. Ale je to dobré místo, kde se můžete najíst?
Po několika úskalích, obnášejících horečky, zvrtnuté kotníky a nedostatek času, jsem se s Ferdou konečně vypravila do Jazz Tibet Clubu na polední meníčko. Ferda, můj spolustolovník, i já jsme na tomto místě už párkrát byli, ale pouze v nočních, nutno říci i ranních, hodinách. Venku je v posledních dnech větší horko, než bylo přes celé léto, a v takovém počasí nemám skoro vůbec na nic chuť. Přesto, když jsem uviděla nabídku pečeného králíka s červeným zelím a bramborovým knedlíkem, nemohla jsem odolat. Já vím, není to typicky letní, lehké jídlo, ale na červené zelí a knedlík mám slabost. První zklamání přišlo při objednávání, kdy mi číšník oznámil, že knedlík došel. Prý mi může nabídnout pečené brambory. Nenechala jsem se tím odradit a svojí objednávku potvrdila.
S Ferdou jsme neměli problém připoutat číšníkovu pozornost, v restauraci nás bylo pět a půl (kecám, asi deset), ale starší paní, která přišla asi dvě sekundy po nás, měla. Zatímco my jsme už měli pórkovou polévku s vejcem na stole, paní zoufale mávala a křičela, jestli si může objednat. Ten samý problém měla následně i s placením.
Pórková polévka s velkým překvapením opravdu obsahovala pórek, který nebyl rozmixovaný, ale v celku. Pravděpodobně je to můj problém, ale všechny polévky mi v poslední době přijdou hodně přesolené. Ani tato nebyla výjimkou. Podle značení alergenů ji alespoň nedohušťovali moukou. I když, třeba tam to čísílko jenom zapomněli dopsat.
V minulosti jsem měla velké problémy sníst králíky, protože jsem se často dívala na Slunce, seno... Pár roků zpátky jsem však tuto slabost překonala a teď si ho labužnicky vychutnávám. Ne však tohoto. Kus stehna, na kterém normálně stejně nic nebývá a kus libové filety. Do té jsem se bez starostí zakousla. Au. Kus kosti, která byla pravděpodobně špatně rozštípnutá a zbytečně rozdrcená. A řeknu vám, když máte plnou pusu králíka a najednou kousnete do kosti, není to sranda.
Ale přešla jsem to mávnutím a pokračovala dál. Červené zelí bylo méně kyselé, než na co jsem zvyklá, ale vyhovovalo mi to. Ale ty brambory... Těšila jsem se na bramborový knedlík, který pro mě k zelí neodmyslitelně patří a dostala jsem pečené brambory s rozmarýnem. Které byla navíc docela tvrdé a studené. Šťáva z králíka se mísila s tou od brambor a nebyla to příjemná kombinace. A pak jsem si zase nabrala maso. A zase s malou kostí.
Ferda si na druhou stranu vytáhl žolíka. Kuřecí steak s cuketou a kuskusem byla špice. Maso bylo sice trochu sušší, ale to se od kuřecího prsa může očekávat. Nehledě na to, že estetika servírování mnohonásobně převyšovala králíkovu. Dostatek omáčky vyrovnal suchost kuskusu a masa. Cukety nebylo mnoho, přesto byla vítaným zpestřením.
Kolem a kolem nám v Jazz Tibetu chutnalo. Pořád to bylo lepší než restaurace, ve které jsme byli předchozí den, a kterou jsem donedávna hodně chválila. Tam na mě servírka vylila polovinu objednávky pití. Nakonec jsme se ještě rozhodli pro kafé na předzahrádce Jazz Fresh Café, které bylo vynikající. Kafomilci jako my, dokáží ocenit dobrou kávu, a tu v Jazzu mají a umí.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
