Po sjetí vlny nechcete nic jiného než sjet další, říká surfařka z Olomouce, Lenka Srncová

Vyhrála jste desátý ročník československého závodu Quiksilver and Roxy Surfchamp ve Francii. Je to pro vás zatím největší úspěch? Zúčastnila jste se i předchozích ročníků?

Letos to byla moje druhá účast na mistrovství v surfingu. Poprvé jsem jela závod před třemi lety a umístila se na druhém místě. Takže asi ano, letošní vítězství považuji za svůj největší úspěch. I když čtvrté místo na mezinárodním závodě na Indonéském ostrově Java mi bylo velkou motivací a přínosem zkušeností. Takže má pro mne podobnou váhu.

Proč si právě holka z Moravy vybrala surf? Jaké byly vaše začátky?

Zajímavě položená otázka. A proč ne. Myslím, že každý by měl jít za svým snem, ať je odkudkoliv. Ano, na Moravě nemáme oceán a cesta za surfem před těmi x lety, kdy možnosti a informace nebyly takové jako dnes, byla složitější, ale všechno jde, když se chce. Už od dvanácti let jsem jezdila na skateboardu a snowboardu a surf mě vždy lákal. V roce 2010 jsem jela na svůj první surfový kurz do Francouzského Seignosse se společností Surf-trip a do surfování se okamžitě zamilovala. Zpětně vidím a uvědomuji si, jak moc je důležité, mít v začátcích instruktora a zázemí surfové školy. Potom už všechny další dovolené směřovaly k oceánu a vlnám. Posledních pět let mám možnost surfovat každý den.

Kde surfujete nejraději? Je surfování v každé zemi jiné?

Ne jen v zemi, ale každý spot je jiný. Podle typu dna a dalších okolností se tvoří určitý typ vln. Můj nejoblíbenější spot je Balangan beach, ale ráda jezdím za vlnami na okolní ostrovy. Francouzské vlny mi například přijdou méně konzistentní než na Bali. Největší rozdíl cítím v teplotě vody.

Kolik let už žijete na Bali a proč jste se rozhodla žít právě tady?

Zatím na Bali žiju jen pět let, ale už ho beru jako svůj domov. Do Česka se vracím jen zřídka. Z počátku jsem se na Bali stěhovala jen za surfem a celoročním teplem. Postupem času mě ostrov začal okouzlovat svoji pozitivní energií, klidem a přírodou.

Na Bali jste odcestovala poprvé na dovolenou, nebo za prací?

Než jsem se na Bali definitivně přestěhovala, byla jsem zde dvakrát na dovolené. Poprvé na 3 týdny a potom na 3 měsíce. Po roce špekulovaní jsem se stěhovala především za svým snem, a tedy i za prací. Ale ne v takovém slova smyslu jako se jezdí za prací do jiných destinací, jako třeba Anglie nebo Austrálie. V tomto smyslu se na Bali za prací nejezdí.

Umíte balijštinu? A jakou povahu mají Balijci?

Balijsky bohužel neumím vůbec. Docela se domluvím indonésky, ale určitě mám ještě co zlepšovat. Domluvit se s místními, v jejich jazyce, usnadňuje každodenní život.

Balijci jsou velmi přátelští a tolerantní. Nikam nespěchají a na všechno mají dost času, na což si Evropan musí zvyknout. Hodně žijí pro rodinu a své božstvo, čemuž přizpůsobují každodenní rytmus a nekonečné množství ceremonií. Občas s Balijci ztratíte nervy při zjištění, že jejich myšlenkové pochody neodpovídají žádnému logickému vysvětlení.

Jaká je největší výhoda bydlení v zahraničí?

Myslím, že každý, kdo žije v zahraničí, vidí výhodu v něčem jiném. Pro mě je to asi dostatek slunce po celý rok, dodává mi pozitivní energii. Bali je turisticky velmi populární a je tu nekonečná možnost poznávání lidí z celého světa, což může otevřít spoustu možností. A jelikož jsem byla vždy tak trochu svéhlavá, vyhovuje mi minimální zapojení do systému a mnohem větší svoboda než v Česku.

Hodně cestujete, která místa máte nejraději a kde je váš domov?

Za svůj domov určitě považuji Bali, do Česka se vracím ráda, ale jen v létě. Nejraději navštěvují okolní ostrovy jako Javu Lombok nebo Lembongan, je tam všude nádherná příroda a parádní vlny. Místo, které mě zatím asi okouzlilo nejvíce, je Mentawai Isands - luxusní vlny, téměř netknutá příroda, některé ostrovy liduprázdné, žádný signál. Prostě ráj. A musím říct, že i když je to úplně jiný svět, než na co jsem zvyklá v Indonésii, tak mě hodně nadchla Austrálie hlavně Perth.

Jak byste popsala pocit, když jste sama na prkně, surfujete a užíváte si vlny?

Ten pocit je nepopsatelný. Nebo si řekněte všechny superlativy, co znáte. Je to hlavně jedna z mála činností, u které dokážu být teď a tady a užívat si ten daný moment. Po sjetí vlny nechcete nic jiného než sjet další.

Mohla byste stručně popsat pravidla a bodování surfingu? A jak přesně probíhá například šampionát?

Surfchamp a jeho bodování se řídí podle standardního formátu jako při regulérních surfových závodech.

V prvním kole se závodníci rozlosují do tří až čtyřčlenných skupin, podle počtu jezdců v závodě, a mají 30 minut line up jen pro sebe, aby předvedli, co umí. K hodnocení se počítá součet dvou nejlepších vln, ale zároveň ne více než z desíti. První dva postupují do dalšího kola a pavouk pokračuje až do finále. Při hodnocení se sleduje výběr vlny, délka, rychlost, provedené manévry a triky.

Je podle Vás surfování nebezpečné?

Myslím, že pokud člověk respektuje základní pravidla a hlavně oceán, tak ani ne. Samozřejmě se surfař může dostat do nebezpečné situace, ale to téměř u všech sportů. Nemluvím tedy o sjíždění obřích vln, nemám s tím žádné zkušenosti, ale myslím, že tento druh surfingu je velmi nebezpečný.