DRBNA HISTORIČKA: Antika v Olomouci. Architekt Hubert Aust přinesl městu zásadní monumenty
Školní dějepis se při popisu architektury antického Řecka neobejde bez odkazu na typy používaných sloupů. Fascinovaly i olomouckého architekta Huberta Austa, který je zakomponoval do Husova sboru a Jihoslovanského mauzolea. Ačkoliv jeho dílo mnozí odborníci kritizovali, uvedené památky mají své nezastupitelné místo na současné tváři Olomouce.
Jedna z pověstí o původu názvu města Olomouce má své antické kořeny. Hanácká metropole podle ní měla vzniknout jako „Mons Julii“, tedy hora Julia Caesara. Mnoho důkazů pro tuto teorii nemáme, ale fascinace antikou se odráží i na dvou známých olomouckých stavbách, které však nepoznaly světlo světa v časech starověkého Řecka a Říma, ale na začátku 20. století.
Každý, kdo se někdy procházel v Bezručových sadech, tedy v parku pod hradbami bývalého pevnostního města, si povšiml zvláštního památníku s cizojazyčným názvem “Ljubav za Ljubav”. Srbochorvatský nápis označuje Jihoslovanské mauzoleum, které ve svém nitru ukrývá přes 1200 těl padlých jihoslovanských vojáků z časů 1. světové války. Drtivá většina z nich se do Olomouce dostala jako ranění, ale bohužel se je v místních zdravotnických zařízeních uzdravit nepodařilo.
Jejich ostatky umístěné v podzemní kostnici připomíná mauzoleum v duchu neoklasicistního monumentalismu. Možná není náhoda, že velkorysý památník vzniká v době, kdy mladé Československo utužuje spojenectví v rámci malé dohody s Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců. Pozdější Jugoslávie byla klíčovým trhem pro rozsáhlé průmyslové podniky v Česku, které přišly po rozpadu Rakouska-Uherska o své zákazníky.
Na mauzoleu nejvíce zaujmou řady dórských sloupů připomínající antické chrámy. Je ironií osudu, že do Olomouce se tento antický motiv dostal ze starověkého Řecka přes nejslavnějšího slovinského architekta. Jože Plečnik se jako architekt na památníku svých krajanů nijak nepodílel, ale jeho rukopis budově vtiskl jeho žák Hubert Aust.
U Plečnika studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a zatímco většina známých Plečnikových žáků se prosadila především prostřednictvím moderního funkcionalismu plného strohých linií, Aust se většinu své kariéry přidržoval klasicistních motivů vyučovaných Plečnikem na pražské vysoké škole.
V roce 1926, kdy je Jihoslovanské mauzoleum dokončeno, už bylo využití antických prvků v čele se známými sloupy mimo aktuální architektonické proudy. Pro Austa však šlo a zásadní inspiraci pro jeho největší architektonická díla. Kromě mauzolea v parku je použil i v projektu Husova sboru nedaleko Náměstí hrdinů.
Ačkoliv někteří historici architektury Austa kritizují za to, že v těchto svých stavbách nedosáhl výtvarné elegance zakomponované do Plečnikových projektů, jeho velkoryse pojaté stavby jsou dnes nejvýraznější stopou po fascinaci antickým dědictvím v moderní době.
