Koronavirus ve vědeckém srdci Francie aneb pandemie očima absolventa olomoucké univerzity

Do jaké míry ovlivnila tvou práci donedávna fungující opatření ve Francii, která byla vesměs razantnější, než třeba v České republice?
Hlavním problémem bylo, že Francie byla zasažena jako jedna z prvních zemí v Evropě. V době, kdy se ještě o viru příliš nevědělo. Výjimečný stav trval od 16. března. Co bylo poměrně nečekané, že ta poměrně přísná omezení začala fungovat prakticky ze dne na den. Na rozdíl od ČR sice člověk nemusel nosit roušku, ale od prvního dne platil prakticky zákaz vycházení. Všichni, kdo mohli, museli například okamžitě přejít na home office a pokud chtěl jít člověk z domu, tak u sebe musel mít čestné prohlášení, ze kterého muselo být jasné, proč z domu vůbec vychází. Mohl jsem si například jít nakoupit, ale pouze základní potraviny. Mohl jsem jít k lékaři nebo si zaběhat do vzdálenosti jednoho kilometru od bydliště, tím pro mě ale volnost pohybu prakticky končila. Pokud člověk chtěl jít do práce, musel mít zároveň i glejt od zaměstnavatele.

Kontroloval tě za tu dobu někdo na ulici?
Mně osobně ne. Někteří kolegové se ale s touto kontrolou setkali i několikrát. Pro mě je velkou výhodou, že mám obchod hned za rohem, takže jsem ke kontrole nikomu nedal prakticky ani příležitost. Na druhou stranu je pravda, že ty kontroly alespoň zpočátku byly docela časté. Člověk si potom rozmyslí, zda ven opravdu potřebuje jít. Už jen to každodenní papírování může odradit, zejména pokud francouzštinu ovládá tak jako já.

Je všeobecně známo, že se Francouzi neradi baví jinak než francouzsky. Jak se to promítlo v tomto období na člověku, který francouzsky skoro nemluví?
V Grenoblu umí většina lidí alespoň částečně mluvit anglicky, spíš jde o tu jejich nechuť. Tu když člověk prolomí, tak už s komunikací nebývá problém.

Ptám se i kvůli přístupu k informacím. Záplava různých nařízení může být problematická i pokud zná člověk jazyk perfektně. Jak se k tobě důležité informace dostávaly?
To nebyl velký problém minimálně proto, že mám výborné kolegy, kteří například na rozdíl ode mě sledují francouzskou televizi a o informace se vždycky rádi podělí. Nehledě na to, že univerzita i CNRS v tomto ohledu také poskytují dost vyčerpávající servis.

Zmiňoval jsi, že ve Francii nebylo povinné nošení roušek. Nastal i ve Francii podobný problém jako v ČR, totiž že bylo roušek a dalšího zdravotnického materiálu takový nedostatek? 
Během prvních týdnů roušky určitě nikdo neřešil tolik, jako třeba v ČR. Lidé je totiž nemuseli nosit při každodenních přesunech, nehledě na to, že se venku pohyboval opravdu minimální počet lidí. Zdravotnického materiálu ale určitě nebyl dostatek, obecně byla situace dost podobná té v ČR. Lékárny například nesměly prodávat nedostatkové zboží civilistům.

Jak vůbec koronavirus zasáhl oblast Grenoblu?
V porovnání se zbytkem Francie na tom byl Grenoble od počátku docela dobře. Dalo se to vypozorovat například z aplikace, která informovala o zaplnění kapacit nemocnic v celé zemi. První měsíc jsem to sledoval docela bedlivě a kapacity v Grenoblu za celou dobu nepřekročily myslím sedmdesát nebo osmdesát procent zaplnění na rozdíl například od jiných nemocnic v zemi, které často jely třeba až na tři sta procent.

Kde byla situace naopak nejhorší?
Jednoznačně to jevíc odnesla Paříž a pohraničí na severovýchodě země, to znamená v blízkosti Německa a Belgie.  

Vím, že nejsi expert. Přesto žiješ ve Francii nějakou dobu, a tak mě zajímá, jak první vlnu koronaviru dle tvého pohledu země zvládla?
Podobně jako všechny země, které byly zasaženy mezi prvními Francie trochu zaspala. Účinná opatření vláda začala produkovat až nějakou dobu po vypuknutí problému, kdy během jednoho víkendu zavedla tuto kompletní izolaci. Chyby určitě byly, na druhou stranu epidemii takového rozsahu nikdo nečekal. Těžko proto vinit konkrétně Francii z nepřipravenosti, nepřipravená byla prakticky celá Evropa. Největší omezení, kterou většina lidí pocítila byla samozřejmě vnitrostátní doprava. Například vlaky bez opravdu dobrého důvodu pasažéra neměly přepravovat na dlouhou vzdálenost.

Kdybys v té době chtěl, mohl bys odjet zpět do České republiky?
Ano, pravděpodobně by to šlo. Z letiště Charlese DeGaula ambasáda vypravovala spoje, co dva až tři dny. Prvotně byla tato doprava ale určena především pro lidi, kteří se například kvůli epidemii zasekli na letišti a nežili v zemi dlouhodobě. Situace se hodně měnila. První týden jsem si každý den říkal, že pojedu, nakonec jsem to ale neudělal.

Mluvil jsi taky o home office, bylo toto nařízení vydáno plošně pro všechny?
Všichni, kdo mohli, museli pracovat z domu. Tento přístup se tu opravdu razí, a ještě nějakou dobu se razit bude. Já na rozdíl od jiných kolegů nemusím trávit sto procent své pracovní doby v laboratoři, což mi dává určitou výhodu. Je to samozřejmě omezující, ale naštěstí mám ještě hodně nezpracovaných dat z dřívějška, která musím zanalyzovat. A to je samozřejmě něco, k čemu laboratoř nepotřebuji.  

Od půlky května začala Francie pomalu uvolňovat nařízení spojená s koronavirem. Jak to zatím vypadá?
Ano, od jedenáctého května začala Francie rozvolňovat restrikční nařízení. V pondělí šli ale do práce pouze lidi, kteří na pracovištích připravovali například desinfekci, masky a další zdravotnické materiály. Já jsem šel poprvé od karantény do práce až v úterý, a to jen na dopoledne. Podle toho, na jak dlouho do práce jdu, mi administrativa připraví počet roušek, které za pracovní den využiji. Od 11. května je také povinné nosit roušky v hromadné dopravě a udržovat rozestupy.  Francie se teď rozdělila na zelenou a červenou zónu, přičemž zelená značí méně zasažené oblasti a červená naopak ty silně zasažené. Každá z nich má jiná pravidla, podle PSČ si člověk může snadno zjistit, v jaké se nachází. Koronavrius zasáhl Grenoble, jak jsem říkal, docela málo, celé město tak spadá do zelené zóny.

Co se týče kulturních akcí, restaurací a podobných zařízení to vypadá jak?
Všechno je zavřeno a myslím, že ještě nějakou dobu bude. Na konci května vláda pravděpodobně rozhodne o dalším rozvolňování v této oblasti.

Mohl bys mi krátce popsat, jak se vůbec liší doktorandský program v Grenoblu od českého modelu?
Největším rozdílem mezi doktorským studiem ve Francii a ČR je ten, že je zde relativně striktně vymezený čas, který může člověk tomuto programu věnovat a za jak dlouho ho může dokončit. Kvůli současné situaci je to docela problém, protože jsem byl teď dlouho zavřený doma bez přístupu do laboratoře a ztratil jsem tak poměrně hodně času v rámci tříletého programu. Díky tomu vznikla také iniciativa francouzské vlády, která kvůli stávající situaci chce dát doktorandům možnost studium prodloužit. V rámci studia je možné samozřejmě také učit přímo na univerzitě podobně jako v ČR, není to ale povinné. Osobně jsem chtěl této možnosti využít tento semestr, což se samozřejmě kvůli pandemii nakonec nestalo. 

Už jsi zmínil také své současné pracoviště. Je CNRS z pohledu vědce něčím výjimečná?
Prakticky jde o francouzskou obdobu Akademie věd. Je to největší vědecká organizace v Evropě s přibližně dvaceti tisíci zaměstnanci a centrem v Paříži, v Grenoblu sídlí jedna z hlavních poboček. Z pozice největší vědecké organizace se logicky nevěnuje pouze fyzice, ale přírodním vědám obecně. Já v rámci CNRS pracuji v Laboratořích vysokých magnetických polí.

CRNS je hodně zaměřené na zahraniční spolupráci. Jak to fungovalo v rámci koronavirové krize?
Ano, vzhledem k tomu že naše laboratoř poskytuje přístup k experimentům ve vysokém magnetickém poli tak spolupracujeme s řadou zahraničních partnerů. V rámci naší skupiny spolupracujeme například s Tchaj-wanem, Švýcary, Němci, Španěly, Poláky a řadou dalších. Osobní styky mezi výzkumnými středisky ale samozřejmě v poslední době nebyly možné. Často jsme tak například dělali různé online semináře s řadou kolegů ze zahraničí. Na obdobné bázi fungovala často spolupráce i v rámci mé skupiny. Dělali jsme group meetingy online, semináře, kde jsme spolu probírali výsledky práce. Do jisté míry jsme tak mohli nahradit diskusi a spolupráci přímo v práci.

Spolupracujete i s českými vědci a studenty?
Samozřejmě. Dokonce jsme tu nedávno měli na stáži studenta přímo z Univerzity Palackého v rámci programu Erasmus plus.

Tedy přesně ten samý program, kterým jsi v Grenoble začal ty?
Ano, přesně tak.

Předpokládám, že k vám ale jezdí i studenti z dalších českých univerzit.
Jasně, krom Olomouce k nám jezdí nejčastěji ještě studenti z brněnského VUT a také z University Karlovy. Pro studenty magisterkých oborů je výborná zkušenost si vyzkoušet práci v plném provozu v mezinárodní laboratoři. Studenti se mohou naučit nové techniky, případně pracovat na svém projektu. Pokud jsou výsledky dobré je vysoká šance je opublikovat v nějakém vědeckém časopise.

Jak jsi, co se týče práce v Grenoblu spokojený? Doporučil bys pobyt i dalším začínajícím vědcům nebo studentům?
Co se týče vědy tak je to tu úplně super. Navíc je tu neustále co dělat i mimo práci. Město je v údolí uprostřed hor. Hromadnou dopravou se tak za dvacet minut můžeš dostat na starting point trekové stezky. Když jsem tu byl nově, trávil jsem na horách skoro každý víkend, které jsou opravdu hned za rohem. Mimo to zde máme taky čtvrť Polygone Scientifique, která je složena prakticky výhradně z vědeckých center. Kromě CRNS je tu také synchrotron, pobočku tu má například CEA (Francouzská komise pro alternativní a atomovou energii) a různé další podniky jak ze státní, tak ze soukromé sféry. Studenti, kteří chtějí dělat vědu se tu rozhodně nudit nebudou.