RECENZE: Premiéru Justice League na plátně sráží digitální megabordel a nuda
Batman, Wonder Woman, Flash, Aquaman a Cyborg. Pro fanoušky DC komiksového univerza myslím není potřeba blíže tyto hrdiny představovat. Justice League jsou odpovědí na úspěšnou sérii Avengers od Marvelu s potenciálem být temnější, vážnější a víc cool, než vyjuchaní Iron-man s Kapitánem Amerikou. Povedlo se?
Režisér Zack Snyder už má na kontě z DC univerza více filmů, poslední pak Batman vs. Superman, který však byl fanouškovskou základnou přijat jen vlažně. Vyčítán mu byl hlavně chaos v ději, až moc okaté digitální triky a nevyužitý potenciál hlavních hrdinů. A Zack, který zřejmě nezná přísloví “dvakrát do stejné řeky nevstoupíš”, natočil Justice League úplně ve stejném režimu, jako B. vs. S., akorát s více postavami, kterým stejně nedokázal vdechnout pořádnou osobnost.
Affleckova Batmana už známe – jedni jsou s tím v pohodě, druzí ho jako Bruce Waynea nemůžou vystát. Wonder Woman (Gal Gadot) je stejně super, jako ve Wonder Woman, ale prvotní wow efekt už je pryč. Noví hrdinové na scéně jsou vizuálně působiví, bohužel jim ale Snyder nedal prostor k realizaci. Navíc, kdo viděl Avengers: Civil War, bude mít lehkou pachuť ze skutečnosti, že vztah Batmana s Flashem dost připomíná linku mezi Ironmanem a Spidermanem. Děkujeme, hlášující Flash je fajn, ale už jste tu měli Petera Parkera (Spideyho). Aquaman (Jason Momoa) je na začátku filmu děsně cool, jakmile se ale objeví ve slušivém zeleném oblečku, jeho výkon jde dolů. Totálně neosobitý (možná i díky jeho mechanickým částem) zůstává Cyborg, jehož potenciál je zabitý úplně. Postava Supermana pak film znovu oživí, zase to ale zabije totálně na hlavu postavený příběh a nudná akce.
A teď k digitálnímu megabordelu, který jsem vyzdvihl v titulku. Jak je možné, že v dnešní době, kdy je vizuálně geniální Avatar označován jako starý film, máme za sebou skvosty jako nové Star Wars nebo dokonce Avengery, může do kin přijít film, který má tak odporné digitální triky. Hlavní záporák Steppenwolf vypadá jako digitální postavička z videohry vydané kolem roku 2000, davové scény (Amazonky) pak úplně bijí do očí svou neuvěřitelností, co se autentického zpracování týče.
Abychom film jen nehanil – hudba od Dannyho Elfmana sice není zapamatováníhodná, v sálu Dolby Atmos v Premiere Cinemas byla působivá. Určitě si užjite úvodní titulky s písní Everybody Knows od Sigrid. Při nich jsem si vzpomněl na skvělé intro Watchmenů.
Z filmu si některé cool scény zapamatujete, je jich ale tolik, že jdou napočítat na prstech jedné ruky. A to, upřímně, nevím, jestli bude fanouškům DC komiksů stačit. Justice League přece jen měla být srdcovka.
