Veselý získal na challengeru v Prostějově třetí titul
Tenista Jiří Veselý vyhrál potřetí v kariéře prostějovský challenger. Z pozice turnajové dvojky porazil ve finále nenasazeného Argentince Federica Delbonise 5:7, 6:1 a 7:5.
Třiadvacetiletý Veselý navázal na prostějovské triumfy z let 2014 a 2015 a v počtu titulů se vyrovnal rekordmanům Radku Štěpánkovi a Janu Hájkovi. Dramatickou bitvu rozhodl po dvou hodinách a 20 minutách.
"Zápas nebyl hezký ani kvalitní. Daleko cennější je pro mě vyhrát s horším výkonem, který je podložený velkou bojovností. Pro mě je dnešní úspěch mimořádný v tom, že jsem se počtem výher vyrovnal Štěpánkovi a Hájkovi. Rád bych nyní přidal ještě také nějaký ATP titul," řekl novinářům Veselý.
Do duelu dvou leváků vstoupil Veselý slibně. Dařilo se mu podání a dostával soupeře pod tlak. Ve čtvrté hře prolomil Delbonisovo podání, jenže v následujícím gamu brejk nepotvrdil a začal zápolit s vlastní psychikou. Kazil i snadné míče, v rychlém sledu ztratil tři hry po sobě a první set se stal kořistí 139. hráče žebříčku ATP Delbonise.
Druhý set Veselý začal další ztrátou servisu, ale následujících šest her patřilo jemu a bylo vyrovnáno. "Překvapilo mě, jak bylo pro mě po získání brejku soupeře lehké vyhrát druhý set," poznamenal Veselý.
Ve třetím dějství si oba hráči až do stavu 5:5 hlídali podání. V jedenácté hře ale Delbonis udělal dvojchybu, zkazil dva lehké míče na síti a otevřel soupeři cestu k vítězství. Při vlastním podání Veselý proměnil třetí mečbol.
"Ke konci zápasu jsem moc nevěřil, že bych mohl vyhrát. Byl jsem negativní. Ocitl jsem se v takovém rozpoložení, že jsem měl problém soupeřovo podání vrátit přes síť. Při svém podání jsem si více věřil," uvedl Veselý, který se chce po dnešní výhře dát zdravotně do pořádku. Teprve potom plánuje návrat do turnajů ATP.
Finálovému duelu předcházelo exhibiční utkání olympijských vítězů ve čtyřhře. Tenisový šampion ze Soulu 1988 Miloslav Mečíř společně s judistou Lukášem Krpálkem v utkání na čas remizovali s lyžařsko-atletickou dvojicí Aleš Valenta, Jan Železný 5:5.
