KOMENTÁŘ: Homosexuálové = postižení? Podstatou problému není Brázdilův názor, ale jeho vyjadřování
Asi ani nemusíte být z Olomouce a okolí, abyste v uplynulém týdnu alespoň okem nezavadili o kauzu kolem poslance Milana Brázdila, který se nevybíravě vyjádřil na adresu homosexuálů s tvrzením, že jsou to postižení lidé a nemají právo na manželství a děti.
S druhou částí tvrzení bych pravděpodobně žádný zásadní problém neměl, ostatně, je to názor konkrétního poslance a v poslanecké sněmovně tento názor sdílí více lidí. Brázdil totiž patří k jedněm z mnoha předkladatelů návrhu na změnu Listiny základních práv a svobod, kde by podle nich mělo být ukotveno, že manželství by mělo být výhradně záležitostí mezi mužem a ženou.
Do této chvíle by pravděpodobně bylo vše v pořádku, ale to by panu Brázdilovi nesměla napsat, a to velmi slušnou formou, Olomoučanka Vendula Svobodová, která žije ve šťasném, homosexuálním páru. Chtěla probrat, nejlépe osobně, s panem Brázdilem jeho názor.
Pokud jste sledovali uplynulý týden média, pravděpodobně víte, co následovalo. Kdo by nevěděl, koukněte sem.
Do redakce nám následující dny přišlo pár dotazů, proč se vůbec tímto problémem zabýváme, že každý přece může mít názor. Ano, názor přece nikdo nikomu nebere. Olomoucká Drbna a posléze i celostátní média zaznamenala konverzaci pana Brázdila se Svobodovou ne kvůli názoru pana poslance, ale kvůli jeho vyjadřování na adresu Svobodové a potažmo celé komunity gayů a leseb.
Pokud by přece jen měl někdo pochybnost a přikládal k němu tvrzení pana Brázdila, že slovo “postižení” myslel ve finále jako to, že gayové a lesby jsou “nešťastní” že nemůžou mít děti, připomínám, že Brázdil v další e-mailu posměšně oslovuje Svobodovou “Slečno či paní… jinochu či pane”. A to nemluvím o dalších, minimálně zarážejících tvrzeních v e-mailové korespondenci.
Takže názor pana poslance známe. Škoda, že známe i jeho způsoby vyjadřování, které by obstály možná ve středověku, ale ne v moderní, slušné společnosti.
Představte si, kdyby Brázdil napsal v první odpovědi paní Svobodové, též lékařce: „Dobrý den paní kolegyně, nezlobte se, ale nechci se s vámi osobně setkat. Můj názor na věc znáte”. Nebo kdyby jí vůbec nenapsal.
Víte, co by se objevilo v novinách při těchto scénářích? Ano, správně. Nic.
