Vyrábět letecké motory může i člověk, který není vystudovaný strojař

Letectví v sobě odjakživa nese jistý punc noblesy a inovace. A je jedno, jestli jste letec nebo vyrábíte součástky do motorů Airbusům a Boeingům, jako to dělají v Hlubočkách u Olomouce. Když už jednou děláte v oboru, patříte mezi světovou špičku. A pak klidně můžete být původně prodavačka oděvů, absolventka zemědělské střední školy nebo třeba vyučený truhlář.

„V patnácti prostě nevíte,“ přiznává u CNC stroje Jindřich Karas a dodává s nadsázkou, že kdyby mu tehdy někdo řekl, že se má stát cirkusákem, klidně by se jím stal. „Zvolil jsem tehdy truhlařinu, ale postupně jsem zjistil, že to není to moje. Školu jsem dodělal, ale v oboru jsem zůstat nechtěl.“

Pracoval v různých firmách, často přes agenturu, až po přijetí do Honeywellu objevil to svoje. „Trochu se mi otevřel svět. Najednou jsem viděl, že i práce ve velkém výrobním závodě může probíhat v čistém prostředí, kde je pořádek a všechno má své místo. Zjistil jsem, že můžete mít skvělou partu lidí, rozumět si s mistrem a podílet se na něčem, co má smysl,” vypráví mladý strojař, který v Honeywell Aerospace Olomouc začínal rozvážením dílců po hale. „Dostal jsem od firmy možnost rekvalifikace a vybral jsem si CNC obrábění. Stálo to za to. Práce u stroje není fyzicky náročná. Plat je dobrý, domů chodíte s čistou hlavou, a když máte chuť, můžete si díky přesčasům hodně přilepšit.”

Kolegové, to je to hlavní, co z vás udělá profesionála

„Já měla jít na strojařinu taky hned,” přikyvuje montážní technička Blanka Vojáčková. Přišla jako absolventka zemědělské školy: „Ze začátku jsem měla problém orientovat se ve výkresech. Učila jsem se i doma s taťkou, který je strojař. Postupně mě praxe a zkušenější kolegové naučili tolik, že dnes skládám složitější sestavy. Zaučovat jsem se byla dokonce ve Phoenixu v Americe. V praxi to pak funguje tak, že si objednám materiál a tvořím dle výkresu. Mám třeba třicet kousků – trysky, podložky, matky – a montuji je dohromady. Složit jeden dílec trvá i šest hodin.”

Technologicky náročný obor vyžaduje dodržování přísných postupů, což se podle obou mladých strojařů neobejde bez pochopení naprostých základů. „Školitelé brali ohled, že nejsme strojaři,“ shodují se Blanka s Jindřichem, který doplňuje, „pořád jsem se ptal, učil se dodržovat postupy. Kolegové, to je to hlavní, co z vás udělá obráběče. Jakmile vám někdo neukáže, jak funguje telefon, nevíte to. S obráběním je to stejné. Kolegové to brali tak zodpovědně, že dnes můžu zaučovat já sám,” oceňuje Jindřich.

Není se čemu divit. Pečlivé zaučování je totiž důležitou součástí firemní praxe v Honeywellu. „Kolegové, kteří mají školičku, jak tady školicímu středisku říkáme, na starosti, celkem brzo zjistí, na co máte talent. A podle toho se vám snaží najít tu nejvhodnější pozici,“ vysvětluje Blanka, která sama začínala jako ruční operátorka, ale dostala možnost přeškolit se na montážního technika.

Život v Honeywellu ale není jenom o práci. Oba strojaři se shodují, že spolu týmy o dvaceti až padesáti lidech, které se ve firmě střídají ve směnném provozu, drží i po práci. „Sem tam spolu něco ugrilujeme nebo jedeme na výlet,“ doplňuje Blanka. Jindřich si zase pochvaluje firemní akce a obecně péči o zaměstnance: „V poslední době se mi líbil Honeywell Day, kde bylo pro každého něco. Zábava pro rodiny, koncerty, sport. Do práce vede cyklostezka, máme boxy na 300 kol, takže se nemusíme bát, že by kolo někdo ukradl, sprchy a velké šatny. Přímo v závodě je kantýna s velkým výběrem, takže si nemusím chystat svačiny. Příjemné překvapení byla i kuřárna,“ shrnuje Jindřich.

A na co nepříjemného si museli oba strojaři zvykat? „Jedině snad na pracovní brýle, ale bez nich to nejde. V důsledku je dobře, jak precizně firma dbá na bezpečnost práce,“ uzavírají rozhovor ohledně své zkušenosti se změnou oboru oba mladí operátoři.

Více o možnostech kariéry v Honeywell Aerospace Olomouc najdete na www.spickovastrojarina.cz.