Od největší letecké bitvy nad Českem uplyne pětasedmdesát let, části letadel byly roztroušené po celém Neředíně
Ačkoli území dnešní České republiky bylo po většinu druhé světové války stranou hlavních front, i zde se odehrávaly velké bitvy včetně leteckých. Ta největší se strhla 17. prosince nad Hanou, kde se střetlo americké a německé letectvo.
Americká 15. letecká armáda tehdy vyslala ze spojenecké základny na Sicílii 527 bombardérů a 300 stíhaček na továrny na výrobu syntetického benzinu na polské i české straně Slezska. Ještě před dosažením cíle zaútočilo v prostoru Olomouce, Prostějova a Přerova na mohutnou americkou formaci téměř sto německých stíhacích letounů. V boji bylo sestřeleno celkem 67 strojů obou bojujících stran, v nichž bylo 222 členů osádek. Jelikož se stíhací doprovod, který měl bombardovací letouny chránit, kvůli počasí o několik minut opozdil, jen v prvních pěti minutách Němci sestřelili sedmnáct amerických strojů. Většina sestřelených Američanů, kteří přežili, skončila v německém zajetí.
„Nad územím Přerovska i Olomoucka došlo k několika leteckým bitvám, přičemž ta největší se váže k 17. prosinci 1944, kdy vraky zasažených amerických i německých letadel padaly do okolí Přerova. Šlo třeba o zřícené stroje u Troubek, Kokor a Rokytnice," řekl v roce 2014 kurátor přerovské výstavy Zkáza z nebe Aleš Drechsler.
„Celý Neředín byl tehdy zasypán spoustou drobných úlomků plechů se součástí letadel. V zahradě u hospody spadly dva motory, na parkovišti před krematoriem byla zaříznutá třílistá vrtule ve vysoustružené jámě asi metr hluboko, ležel tam i motor," popsal zase o události na Olomoucku v tisku jeden z očitých svědků.
Po pádu železné opony a desítkách let od bitvy se piloti a členové posádek obou stran v roce 2003 setkali na místech bojů. „Bývali jsme sice původně nepřátelé, ale už jsme společně několik desítek let v NATO a řešíme stejné problémy," řekl novinářům Günther Rall, který v prosinci 1944 velel německým stíhačům. Americký veterán Thomas Qualman, jehož bombardér B-22 Liberator byl sestřelen nad Troubkami a který se pak s pomocí místních několik dní ukrýval, řekl, že je pořád překvapený z toho, jak si čeští lidé poradili s tlakem, který byl na ně tehdy vyvíjen, a "jak dokázali udělat tolik pro lidi, kteří pro ně byli naprosto neznámí". Jeho cílem bylo přejít k partyzánům, ti je však odmítli a tak se ohlásil četníkům a zbytek války prožil v zajetí.
