Dojemné video muže, který v pařížském hudebním klubu Bataclan přišel o svou ženu

Český překlad

V pátek večer jste ukradli život výjimečné bytosti - lásce mého života, matce mého syna. Ale mou nenávist mít nebudete.

Antoine Leiris ztratil svou ženu Helenu během útoku v hudebním klubu Bataclan v Paříži. Od té doby má jeho vzpomínka na Helenu na Facebooku statisíce sdílení.

Nevím, kdo jste, a nechci to vědět. Jste mrtvé duše. Pokud by nás Bůh, pro kterého zabíjíte tak slepě, vytvořil k obrazu svému, každá kulka v těle mé ženy by byla ranou v jeho srdci. Proto vám nedám ten dar v podobě nenávisti. Určitě jste ji hledali, ale odpovědět hněvem by bylo propadnutí stejné neznalosti, která z vás udělala to, čím jste. Chcete, abych byl vystrašený? Abych vrhal nedůvěřivé oči na mé spoluobčany? Abych obětoval mou svobodu za bezpečnost? Prohráli jste. Stejný hráč, stejná hra. Viděl jsem ji dnes ráno, konečně po těch nocích a dnech čekání. Byla stejně tak krásná, jako když odešla v pátek večer. Stejně krásná, jako když jsem se do ní před dvanácti lety šíleně zamiloval. Samozřejmě, že jsem zničený žalem. Tohle malé vítězství vám dám. Ale bude to krátkodobý žal. Vím, že s námi bude každý den a že se znovu všichni shledáme v ráji volných duší. Kam vy nikdy nebudete mít přístup. Jsme jenom dva, můj syn a já. Ale jsme mnohem silnější než armády na celém světě. V každém případě nemám více času na plýtvání pro vás. Musím se vrátit k Melvilovi, který se probouzí ze svého odpoledního zdřímnutí. Je mu jen sedmnáct měsíců. Dá si svou svačinu a pak si půjdeme hrát. Jako každý den. A každý den jeho života vás tenhle malý kluk urazí svou spokojeností a svobodou. Protože jeho nenávist také nemáte.