Mámo, táto? Ježíšek ne...? Aneb jak se děti dozvídají někdy až krutou pravdu

„Cože? On Ježíšek neexistuje?“ směje se je dvacetiletá Nikol Látalová ze Šternberka. „Teď vážně. Věřila jsem na něj poměrně dlouho – asi do osmi nebo devíti let, protože jsem dlouho odmítala uvěřit ostatním dětem…“ vzpomíná.  

„Dozvěděla jsem se o něm tak, že jsem našla skříň, ve které bylo schováno velké množství vánočního balícího papíru,“ popisuje odhalení. „Šla jsem se zeptat našich, co to znamená. A proč by si u nás Ježíšek jako schovával papír? Pak mi na rovinu řekli, jak to je doopravdy…“ pousmála se.

Pro Nikol to navíc nebyla jediná rána. „U toho mi řekli, že neexistuje ani velikonoční zajíček. To už mě úplně dostalo…“ tvrdí.

Ježíšek prý nestíhal a vyhodil dárky jen na balkoně

Studentka Andrea Harmuthová odhalila tajemství víceméně sama. „Našla jsem ve skříni dárky a došlo mi to také z chování rodičů,“ vykládá obyvatelka Nového Malína u Šumperku.

„Rodiče mi také tvrdili, že Ježíšek nechává dárky na balkoně. A že my si to musíme poskládat pod stromeček,“ povídá. A proč tohle říkali? „Prý toho měl Ježíšek hodně a nestíhal by to skládat rovnou pod stromek, takže to jen vyhodil na balkoně,“ pousmála se.

Její prarodiče několik desítek let zpátky na tajemství moc nehráli. „Moje babička a děda mi říkali, že to neřešili a dárky ani neschovávali. Docela mě to překvapilo,“ dodává.

Ségra mi řekla, že jsem blbá

Naopak Adéla Šimoníková zjistila pravdu o Ježíškovi od sourozenců. „Ségra mi řekla, že jsem blbá a dárky dávají rodiče…“ usmívá se.

Smutná z toho ale jako plno jiných dětí nebyla. „Hlavně, že byly dárky! Byla jsem asi docela materialistka,“ směje se.

„Ještě si vzpomínám, že jsme si psali dopisy. Když byly bráchové starší, dělali si z toho srandu a psali je třeba německy nebo rusky. Aby to pak ostatní nemohli přeložit,“ vrací se do minulosti.

„A také jsme prý křičeli z okna: Děkujeme, Ježíšku!“