Kameny zmizelých: Příbuzní Maud Beerové zahynuli jako oběti holocaustu
Spolek Hanácký Jeruzalém s podporou radnice uložil v ulicích města Prostějova další Kameny zmizelých za oběti holocaustu. Olomoucká Drbna postupně přináší příběhy lidí, které kameny připomínají.
"Na Pernštýnské náměstí číslo 6 jsou uloženy kameny za Maxe, Štěpánku, Josefa a Gustava Steinerovy. Jedná se o prarodiče a další příbuzné prostějovské rodačky Maud Beerové. Max Steiner provozoval v domě obchod s kůžemi a ševcovskými potřebami. Byl deportován do Terezína, kde v roce 1942 zemřel. Štěpánka byla zavražděna v roce 1944 v Osvětimi. Maxův bratr Josef a jeho osmnáctiletý syn Gustav byli zavražděni v Baranoviči," popsala tragické osudy členka spolku Hanácký Jeruzalém Jana Gáborová.
Kameny zmizelých nebo Stolpersteine se většinou dávají do míst, kde oběti holocaustu žili nebo odkud byli nuceni odcházet do transportů. Na štítku každého kamene je uvedeno jméno oběti, datum narození a úmrtí, respektive poslední známé datum, kdy dotyční ještě prokazatelně žili. Nejčastěji se tak jedná o datum nástupu do transportu do vyhlazovacího tábora.
Prostějovská rodačka Maud Beerová, laureátka Ceny města Prostějova a čestná členky spolku Hanácký Jeruzalém prošla jako dospívající dívka vězením v Terezíně. Jako jedna z mála přežila a vrátila se domů. V roce 1949 se usadila v Izraeli, kde dosud žije se svou rodinou. Do rodného Prostějova se vrátila například v knize Co oheň nespálil.
Obyvatelé domu na Pernštýnském náměstí a její příbuzní zahynuli jako oběti holocaustu.
Dědeček měl obchod s kůžemi a ševcovskými potřebami
Její dědeček Max Steiner se narozdil 10. května 1872. Byl nejstarším z šesti dětí Jakoba Steinera a Charlotty rozené Husserlové. Původně bydleli v židovských uličkách, později jeho otec Jakob zakoupil dům č. 6 na Pernštýnském náměstí v Prostějově.
V roce 1907 se Max Steiner oženil se Štěpánkou rozenou Steinerovou a v roce 1908 se jim narodila jediná dcera Kateřina, maminka Maud.
Max Steiner provozoval v přízemí domu obchod s kůžemi a ševcovskými potřebami. V prvním poschodí měli byt. Ve druhém poschodí bydlel jeho nejmladší bratr Josef Steiner, narozený 19. března 1884, se synem Gustavem. Byl vdovec, manželka Mela rozená Sborowitzová zemřela v roce 1932.
"Maud sem velmi ráda chodila. Vzpomínala na společné nedělní výlety do okolí Prostějova, babiččiny vynikající nedělní obědy, omamnou vůni kůže, dědečkův klavír v obývacím pokoji a rozsáhlou knihovnu obsahující mapy, atlasy a různé encyklopedie," popisuje Gáborová.
Maud vzpomínala na čarovný dům a výlety do okolí
Ve své knize Co oheň nespálil Maud Beerová vzpomíná: „Ráda jsem sem chodívala, bylo mi dobře v domě u babičky. Neměla na mne žádné požadavky, nekritizovala mé chování, zkrátka – bylo to prima! V létě v neděli se přidávám k obyvatelům tohoto čarovného domu a časně zrána jedeme vlakem na výlet v okolí. Jdeme lesem, nacházíme jahody, borůvky, maliny, ostružiny, houby a lesní květinky. Strýček Josef zapálí ohníček. V zimě každou neděli obědvám u babičky – jaké to výtečné jídlo – jaké dobroty. Pak Gusta sejde dolů a hrajeme si – brnkáme na dědečkův klavír, jdeme na procházku sněhem, někdy se sáňkami.“
Gustava měla velmi ráda. Byl to bratranec její maminky, byl o čtyři roky starší a výborně si rozuměli. Naposledy ho viděla se strýčkem Josefem v létě roku 1942 v Terezíně.
"Byl to hodný a velkodušný chlapec. Dal jí tehdy cukrátko, měl ho ještě z domova. Potom byli oba posláni transportem AAy na východ do Baranoviče a byli zastřelení v blízkém lese v roce 1943," přibližuje Gáborová.
Po více než padesáti letech se objevila ukrytá hračka
Na Gustava si Maud zaznamenala ve své knize ještě jednu vzpomínku. V roce 1994 navštívila Prostějov a setkala se se svým bývalým sousedem a kamarádem z dětství Emilem Vařekou z domu U Tří zajíců. Dal jí hračku, kterou pro Gustava po celá ta léta schovával. "Dostal ji do úschovy, než odjeli do Terezína," vysvětluje Gáborová.
Dědeček Max Steiner zemřel ještě v Terezíně v roce 1942 ve svých sedmdesáti letech a milovaná babička Štěpánka byla zavražděna v Osvětimi v roce 1944. Bylo jí tehdy dvaašedesát let.
„Dědeček zemřel v Terezíně ve spánku na podlaze mezi spoustou starých lidí, babička byla naštěstí vedle něho. Moji milovanou babičku poslali v říjnu 1944 do Osvětimi – přímo do plynu. Jak nám scházela! Byla s námi v Terezíně víc než dva roky," popisuje otřesné okamžiky ve své vzpomínkové knize Maud Beerová.
