KAMENY ZMIZELÝCH: Seligerovi byli zavražděni v lese nedaleko Baranoviči
Spolek Hanácký Jeruzalém s podporou radnice uložil v ulicích města Prostějova další Kameny zmizelých za oběti holocaustu. Olomoucká Drbna postupně přinesla příběhy lidí, které kameny připomínají.
Kámen zmizelých za Ignáce a Annu Seligerovi je v Havlíčkově ulici 11 v Prostějově.
"Ignác Seliger provozoval obchod s konfekcí na tehdejším Žerotínově, nyní Žižkově, náměstí č. 9. Dne 4. července 1942 byli s manželkou Annou deportováni do Terezína a zavražděni v roce 1942 v Baranoviči," popsala Jana Gáborová ze spolku Hanácký Jeruzalém.
Kameny zmizelých nebo Stolpersteine se většinou dávají do míst, kde oběti holocaustu žili nebo odkud byli nuceni odcházet do transportů. Na štítku každého kamene je uvedeno jméno oběti, datum narození a úmrtí, respektive poslední známé datum, kdy dotyční ještě prokazatelně žili. Nejčastěji se tak jedná o datum nástupu do transportu do vyhlazovacího tábora.
Ignác Seliger se narodil 28. srpna 1890. Provozoval obchod s konfekcí a textilem v domě č. 9 na tehdejším Žerotínově, nynějším Žižkově náměstí, v Prostějově. S manželkou Annou rozenou Hallerovou bydleli v domě č. 11 v Havlíčkově ulici v Prostějově.
Měli tři děti, syna Bedřicha a dcery Ruth a Ethel. Manželé byli s dcerami transportováni 4. července 1942 do Terezína a 28. července 1942 byli zavražděni v lese nedaleko Baranoviči.
Syn bojoval u Sokolova a v Dukelském průsmyku
Syn Bedřich Seliger byl původně připravován na odjezd do Palestiny, byl však v roce 1939 zatčen gestapem, deportován do koncentračního tábora v Nisku nad Sanem, odkud utekl a tajně přešel na území Sovětského svazu.
Stal se členem Československého armádního sboru pod velením generála Ludvíka Svobody a prošel těžkými boji u Sokolova, Kyjeva, Bílé Cerkve a v Dukelském průsmyku. Velel minometnému družstvu a četě.
"Návrat do Prostějova koncem války pro něj byl smutný. Zůstal bez domova a rodiny. Nezemřeli jenom jeho nejbližší, ale i osmnáct dalších příbuzných," přiblížila Gáborová.
Plukovník Bedřich Seliger v roce 1947 z armády odešel do civilu a pracoval v technických profesích. Žil v Teplicích.
"Do rodného Prostějova se vrátil až po dlouhých pětašedesáti letech koncem dubna 2012 krátce před svou smrtí. Znovu se mu tehdy vrátily vzpomínky na rodiče a sestry a bylo to pro něj velmi bolestné," popsala Gáborová.
