FOTOGALERIE: Veřejný prostor není galerie, nelze jej vymalovat a začít nanovo, říká kurátor
V Olomouci v poslední době vzbudily mezi lidmi a mezi odborníky diskusi velkoplošné malby. Některé se nepovedly, proto se začalo mluvit o tom, jak postupovat v budoucnu. Přinášíme názor kurátora Muzea umění Olomouc Jakuba Franka.
Veřejnému prostoru města Olomouce a různým formám zásahů do něj se v poslední době oprávněně věnuje zvýšená pozornost. Debaty vyvolávají především rozmnožující se realizace v centru města a v bezprostřední blízkosti městské památkové rezervace, a to hlavně na vysoce exponovaných místech, na fasádách budov, na přehledných prostranstvích atd. Na jedné straně můžeme kladně hodnotit snahu upozorňovat na zapomenutá, šedá a přehlížená místa v městském centru, na straně druhé je nutné brát v potaz kontext veřejného – tedy všeobecně sdíleného – prostoru. Ten by měl být živý a neměl by zůstávat zakonzervovaný a nedotknutelný (ani v historickém jádru města), zároveň by však o výrazných a dlouhodobých zásazích do jeho podoby mělo být rozhodováno kriticky a s ohledem na přínos pro dané místo.
Živost veřejného prostoru udávají drobné zásahy, které se odehrávají stranou jakéhokoliv schvalování a rozhodovacích procesů. Některé z nich veřejný prostor obohacují, některé z nich jsou jen nánosem nových vrstev a mělo by se s nimi podle toho zacházet. Právě tato organičnost drobných proměn ve veřejném prostoru je něčím, co k městu patří, a hlavně něčím, co není možné účinně regulovat – a to je určitě správné. Veřejný prostor není galerie a není možné jej jednou za čas vymalovat a začít nanovo. Často není ani možné svobodně si vybírat místo k umístění díla – ať už kvůli památkovým regulacím, kvůli majetkovým právům atd. Zásahy vznikají více méně náhodně, časem se vrství a překrývají, a kde vznikne jeden, vznikne časem další a brzy nato další.
Začne-li ale někdo z veřejného prostoru galerii utvářet, je nutné, aby díla do ní vybíraná a umísťovaná, procházela nejpřísnějším a v lepším případě také kolektivně sdíleným výběrem. Ne proto, aby docházelo ke kontrole práce odborníků, ale proto, že veřejný prostor je extrémně náročný pro instalaci a při práci s ním je nezbytné zohledňovat celou řadu aspektů – od obecného charakteru města, přes místní specifičnost konkrétního umístění až k vhodnosti druhu realizace (socha/objekt, malba, graffiti, mural, prostorová instalace, světelná/zvuková instalace, performativní a efemérní formy), a vhodnosti zvoleného tématu.
Pokud kvalitu realizace nejsou schopni garantovat sami navrhovatelé uměleckých zásahů, musí být nastaveny konkrétní podmínky, za kterých bude možné dílo ve veřejném prostoru umístit. Ty musí být navrženy pokud možno širokou paletou odborníků, kteří aspekty takových rozhodnutí a jejich dopad dokáží kriticky zohlednit. Ve většině případů by také měla být garantována dočasnost zásahů tak, aby si žádné umělecké dílo nemohlo dlouhodobě nárokovat místo ve veřejném prostoru. Výše zmiňované zacházení se specifickým místním kontextem stojí pak na umělci, ale také na kurátorovi/organizátorovi/úřadu/komisi, kteří by měli sami být konzultanty a vytvořit umělci ideální podmínky k utvoření kvalitního díla.
Věřme, že se debatu o podobě olomouckého veřejného prostoru podaří udržovat stále svěží a aktuální, že stratigrafie města bude časem získávat na kvalitě, a že budeme mít dost síly také na citlivé odstraňování již zakořeněných a mechem obrůstajících realizací.
