Andělský tanec prozářil večer v olomoucké nemocnici. Pro potěšení zdravotníků i pacientů
Netradiční a emotivní podívanou nabídl podvečerní pohled z okna pacientům a zdravotníkům ve Fakultní nemocnici Olomouc. V areálu nemocnice vystupovala umělecká skupina se světelnými křídly. Na podporu lékařů, sester i nemocných lidí předvedly tanečnice choreografii Andělský tanec.
„Dvě moje tanečnice před časem skončily na covidovém oddělení, kde opravdu bojovaly o život. Mého manžela napadlo, jestli bychom nezatančili, abychom poděkovali zdravotníkům a dodali sílu a energii pacientům,“ vysvětlovala zrod myšlenky na večerní vystoupení ve zdravotnickém zařízení Regina Valentíková, vedoucí taneční skupiny z Hané.
Nápad se setkal s pozitivní odezvou. „Když jsem to tanečnicím řekla, tak jim vytryskly slzy. Okamžitě do toho chtěly jít. Už spolu tančíme patnáct let, jsou to pro nás taková přátelská setkání. Tanec nás svedl dohromady, pro každou z nás je lékem,“ říká jedna z hlavních aktérek vystoupení.
Fakultní nemocnice Olomouc o Andělském tanci
Světelné show ve Fakultní nemocnici předcházely již dříve vystoupení v olomouckém domově seniorů SeneCura, kde choreografie slavila značný úspěch. Klíčovým prvkem této taneční show jsou svítící křídla. „Jsou to křídla bohyně Isis, které jsou součástí orientálních tanců, kterým jsme se původně věnovaly. V moderním pojetí jsou tam přidělaná LED světýlka,“ objasňuje Valentíková.
Ve Fakultní nemocnici tancoval její soubor u dětské kliniky, u jedné z budov interny a také ve vnitrobloku geriatrie. Třech představení se účastnilo celkem třináct tanečnic a postupně se prostřídaly na osmi hlavních pozicích. Jímavou atmosféru tance podtrhla píseň ze závěrečné scény s odlétajícím pírkem z filmu Forrest Gump.
Vystoupení předcházela také příprava a hledání lokací pro tanec. „S mluvčím panem Fritscherem jsme si zrovna při sněhové kalamitě prošli nemocnici a poradil nám, kde by to bylo pro vystoupení vhodné. Spolupráce byla úžasná,“ s úsměvem podotkla Regina Valentíková.
A hlavní cíl akce, tedy potěšit zdravotníky a pacienty, se podařilo beze zbytku splnit. „Máme z toho velkou radost. S návštěvami oddělení je to teď těžké, ale mávali jsme na sebe. U covidového pracoviště byli v oknech i sestry a lékaři ve skafandrech. Zaměstnanci nám i přišli poděkovat, jedna paní říkala, že nic tak krásného a dojemného dlouho neviděla,“ okomentovala návštěvu v olomoucké nemocnici hlavní představitelka souboru.
A jak se vlastně její taneční skupina jmenuje? Otázka Reginu Valentíkovou pobaví. „Názvů bylo několik. Jeden z názvů je Fatamorgana, protože se někde zjevíme a zase zmizíme. A protože se sjíždíme z Moravy a na začátku byl orientální tanec, tak si někdy ze srandy říkáme Hanácké Břuch. A kamarádka, která nás podporuje, někde napsala název Obyčejné neobyčejné ženy. A to je výstižné. Odběhneme z domu nebo z práce, zatančíme a zase se vrátíme ke svým povinnostem. Takže vlastně na nás není nic výjimečného,“ říká skromně pedagožka z olomoucké školy pro sluchově postižené.
