Olomoucký tomograf pomáhá restaurátorům. Zkoumal i ostatky Jana Sarkandra
Na Klinice nukleární medicíny Fakultní nemocnice Olomouc vědci kromě běžných pacientů špičkovými přístroji občas zkoumají také stovky let staré sochy nebo dokonce ostatky svatých. Nemocnice tak pomáhá například restaurátorům najít nejlepší možný způsob záchrany starobylých uměleckých děl.
"Výpočetní tomografie, která je součástí PET/CT přístroje, se nevyužívá po celý den. Vyšetřování pacientů je zde založeno na používání radioaktivních látek, které jsou vhledem k jejich vlastnostem k dispozici pouze v prodloužené pracovní době. Po vyšetření všech naplánovaných pacientů jsou již špičkové přístroje obvykle nečinné. Část zařízení lze potom využít i jinak," vysvětlil vedoucí Oddělení lékařské fyziky a radiační ochrany Jaroslav Ptáček.
Ať už jde o člověka nebo neživý artefakt, výsledkem je tomografické zobrazení, neboli 3D obrázek objektu. "Výhodou u neživého předmětu je možnost použití výrazně vyššího stupně ozáření, než by bylo u pacientů přípustné. Díky tomu lze velmi detailně zjistit, co se uvnitř zkoumaného objektu skrývá," dodal Ptáček.
Vědci mohou sestavit třeba světcův obličej
S pracovištěm spolupracuje například akademický malíř a restaurátor Radomír Surma. Šlo o průzkum ostatků svatého Jana Sarkandra. K čtyřstému výročí umučení světce se loni chystala slavnost a po dlouhých pětadvaceti letech byly ostatky Jana Sarkandra vyjmuty ze schránky, která se pro tuto příležitost čistila a desinfikovala.
"Proto jsem navrhl zdokumentovat ostatky pomocí výpočetní tomografie, když už tato možnost byla. Můžeme tak vytvořit i 3D model podoby Jana Sarkandra v poměru 1:1, což je zcela unikátní záležitost, protože jinak jsou ostatky světců z církevního pohledu nedotknutelné,“ popsal restaurátor.
Podle dat by se také dala udělat například rekonstrukci světcova obličeje nebo podoba jeho kostí. "Data jsou nasnímána. Už to je úžasné, protože ostatky se možná po další dekády ven nedostanou," konstatuje Surma.
Snímky odhalí tmely, řezy nebo kovové hřeby
Další průzkum se týkal soch světců ze sbírek mnišského řádu cisterciáků, Muzea umění Olomouc, Arcibiskupství olomouckého nebo ze soukromé sbírky. "Průzkum pomůže detailně odhalit stav poškození artefaktů, což je neocenitelné při následujících restaurátorských pracích," vysvětlil Surma.
"Zjistíme tak, kde se nacházejí různé tmely a přemalby, přesná místa řezů nebo případné kovové prvky, například hřeby. Důležitá je přitom různá denzita, čili hustota jednotlivých materiálů. Třeba olovnatá běloba má mnohem větší hustotu než lidské tělo, kosti a zuby nevyjímaje. Podobně také starý, ručně vykovaný hřebík je daleko hustější materiál než ten moderní tažený," dodal restaurátor.
Tomografie nahlédne přímo do nitra sochy
Počítačová tomografie odhalí také to, které části soch jsou původní a co bylo přidáno až postupem času. To je velmi důležité při posuzování díla.
"Staří řezbáři pracovali s jedním kusem kmene, občas bylo ale v pozdějším období k soše něco připojeno, třeba ruka či rukáv. To nám průzkum pomocí výpočetní tomografie odhalí. My se díky tomu při restaurování můžeme rozhodnout, co zachováme a co půjde pryč. Důkladný průzkum odhalí i použitou techniku řezbářské práce, můžeme se podívat na původní podobu sochy bez polychromií, nalezneme všechny primární defekty pocházející z použitého materiálu i sekundární způsobené plísněmi, bakteriemi, houbami, červotoči. Výpočetní tomografie nám umožňuje nahlédnout do sochy, kdežto našima očima se díváme pouze na sochu. Taková pomoc je při naší práci neocenitelná," uvedl Surma.
