Prostějovská rodačka Maud Beerová přežila holocaust. Její kniha vzpomínek se dočkala dotisku
Kniha vzpomínek prostějovské rodačky, čestné členky spolku Hanácký Jeruzalém a laureátky Ceny města Prostějova Maud Beerové s názvem Co oheň nespálil se dočkala dotisku. Prezentace proběhla tento týden v prostějovské knihovně u příležitosti Dne památky obětí holocaustu.
Příběh Maud Beerové rozené Stecklmacherové je nesmírně sugestivní. V knize vzpomíná na dětství strávené v Prostějově, činnost v mládežnických spolcích, židovské tělovýchovné organizaci Maccabi, na první lásku Hermanna Tandlera zahynuvšího v Treblince, přítelkyni Ruth Weiszovou, deportaci a pobyt v Terezíně, kde zahynuli dědeček a tatínek, smrt milované babičky v Osvětimi - holocaust přežila jen maminka a mladší sestra Karmela - a dále na přípravu na poválečný odjezd do Palestiny a život v Izraeli. Zde se v roce 1951 Maud provdala za Šimona Beera pocházejícího z Brna a vychovali spolu tři děti.
Maud původně psala knihu koncem sedmdesátých let minulého století hebrejsky. V Izraeli také vyšly její vzpomínky v hebrejštině a byl natočen i film. České zpracování a vydání iniciovali izraelská občanka, autorka scénářů, povídek a znalkyně výtvarného umění Jelena Makarová, prostějovská rodačka a bývalá pedagožka zajímající se o problematiku holocaustu Eva Strnadlová, historička Marie Dokoupilová a ředitel Muzea Prostějovska Václav Hruška.
Maud je velkou optimistkou
Kniha vyšla v roce 2005 v počtu 500 kusů. Za redakce Marie Dokoupilové a Jeleny Makarové ji vydalo Muzeum Prostějovska ve spolupráci s boskovickým nakladatelstvím Albert a Městskou knihovnou v Prostějově za finanční podpory Městského úřadu v Prostějově a Nadace židovské obce v Praze. Kniha byla brzy rozebrána.
Spolek pro židovské kulturní dědictví v Prostějově Hanácký Jeruzalém proto nyní připravil dotisk v počtu sto kusů. Vyšel koncem roku 2019 za finanční podpory Statutárního města Prostějova a Nadačního fondu obětem holocaustu. Covidová epidemie a další protiepidemická opatření ovšem veřejnou prezentaci knihy odsunuly až na letošní rok.
"Maud je velkou optimistkou. Koncem devadesátých let ovládla počítač a internet, takže i takto komunikovala s přáteli a se světem. Původně žila v bytě nedaleko centra Tel Avivu blízko Rabinova náměstí, nyní je jí dvaadevadesát let a žije u své dcery Edny," uvedla členka spolku Jana Gáborová.
Připomněla její iniciativy uskutečněné v Prostějově, například pořízení památníku na místě starého židovského hřbitova, který byl odhalen v červenci 2001, či pokládání kamenů zmizelých – stolpersteinů. Tyto kameny byly v loňském roce položeny u domu č. 6 na Pernštýnském náměstí v Prostějově za její prarodiče Maxe a Štěpánku Steinerovy a příbuzné Josefa a Gustava Steinerovy.
Žijeme ve stálém strachu z další války
Publikace je nejen sepsanými memoáry, ale i významným historickým dokumentem. Její součástí jsou poznámky a vysvětlivky, odkazy na prameny a literaturu a krátké medailónky osobností. Na závěr je slovníček hebrejských a odborných výrazů. Publikace je i literárním dílem obsahujícím vzpomínky, zápisky, ukázky básní a slohových prací. To vše je doplněno řadou fotografií a dokumentů.
Zároveň byla natočena i audiokniha, ve které jednu ukázku četla samotná autorka. Český rozhlas Olomouc připravil z knihy pětidílnou četbu na pokračování, která byla vysílána loni v květnu v pořadu Počteníčko.
V závěru knihy najdeme také autorčino zamyšlení a odkaz dalším generacím: "Co mě drží při životě, je hlavně má velká zvědavost, strach z neznáma, láska, která je mezi mnou a mou rodinou. Nevěřím, že kromě kostí po mně po smrti něco zůstane, jen vzpomínky těch, kteří budou žít po mně… Žijeme ve stálém strachu z další války – stálý strach o existenci vůbec, o naší existenci tady, kde jsme po hrůzné šoa doufali mít útočiště. Přesto bych své židovství neměnila."
