Unikátní sbírka harmonik zamířila v Litovli do nového muzea. Výstava se otevře v červnu
Jedinečná kolekce harmonik litovelského sběratele Jiřího Sedláčka zamířila do nově budovaných výstavních prostor na náměstí Přemysla Otakara. Harmonikář se v seniorském věku rozhodl stovky hudebních nástrojů věnovat městu, které investovalo do vytvoření muzea. To by se mělo pro návštěvníky poprvé otevřít v červnu.
Tři stovky harmonik různého stáří a velikosti budou k vidění v chystaném muzeu v Litovli na Olomoucku, jehož příprava pokročila do závěrečné fáze. Stavební firma v závěru loňského roku dokončila úpravy prostor v Záložně na centrálním náměstí v Litovli, kde muzeum harmonik bude. Do prostor muzea byly harmoniky z rodinného domu sběratele Sedláčka opatrně převezeny na začátku letošního roku. Všechny nástroje čeká zaevidování a instalace do vitrín.
"Pan Sedláček nám daroval zhruba 400 harmonik. Do muzea se jich vejde přibližně 300, takže expozice bude průběžně obměňována. Její součástí budou i různé interaktivní prvky," uvedl starosta Litovle Viktor Kohout. Vybudování muzea harmonik stálo přes pět milionů korun, investice by měla zvýšit zájem turistů o Litovel. "Hodnota samotné sbírky harmonik je jen obtížně vyčíslitelná," podotkl starosta, podle kterého tento soubor hudebních nástrojů nemá ve střední Evropě obdoby.
Jiří Sedláček svůj život zasvětil akordeonům, heligonkám a atypickým harmonikám. Hudební nástroje mu zaplnily celý dům. Ve dvou velkých pokojích a na chodbě rodinného domu Sedláček postupně vystavil více než 230 harmonik z tuzemska, Německa a Itálie. Nejstarší vystavená harmonika se poprvé rozezněla před 150 lety. "Na harmoniku hraji odmalička a sbírám je od doby, kdy jsem zjistil, že jsou také krásně zdobené. U heligonek mě zase nadchl jejich hluboký bas," říká autor litovelské sbírky.
V roce 2011 se Sedláček rozhodl zřídit si doma menší muzeum zaměřené na tento hudební nástroj, aby netradiční sbírku zpřístupnil veřejnosti. Sbírka zahrnuje harmoniky od 55 ze 70 tuzemských výrobců. Speciální sekci tvoří harmoniky vyrobené v Itálii a Německu, které mají svůj charakteristický design.
Výroba harmonik měla na území bývalého Československa dlouholetou tradici. Například firma Hlaváček podle Sedláčka v dobách největší slávy zaměstnávala zhruba 30 lidí a ročně vyrobila 500 krásně zdobených heligonek. "Většinou se jednalo o náročnou ruční práci," řekl. Po roce 1948 ale byla veškerá produkce harmonik zestátněna a kvalita hudebních nástrojů prudce klesla. Nyní se v Česku podle Sedláčka vyrábějí jen repliky tradičních harmonik a heligonek.
Nadšený sběratel se o harmoniky a heligonky pečlivě staral a každý vystavený hudební nástroj měl důkladně zdokumentovaný. Všechny nástroje jsou evidovány ve fondu ministerstva kultury a jsou neprodejné.
