Z Hranic na hranice plné chaosu. Judisté odvážejí klubovými dodávkami uprchlíky z Ukrajiny
Sportovní aktivity šly na nějaký čas stranou a judisté z Hranic vyrazili pomoct lidem prchajícím z válečné oblasti Ukrajiny. Na hraniční přechody s Polskem zamířili s klubovými dodávkami pro rodiny, se kterými byli dopředu domluvení. K setkání ale došlo jen v jednom případě, a tak pomohli jiným. V oblasti je podle předsedy hranického oddílu značný chaos. Cesta ze státu napadeného válkou je pro běžence skutečně náročná a trvá i desítky hodin.
„Máme kamarády lékaře z Ukrajiny, kteří nám říkali, že je tam potřeba pomoct. Využili jsme dodávky, které máme k dispozici a jelo se na hranice. Situace je tam nepřehledná, chaotická,“ objasnil vznik jedné z hranických iniciativ na pomoc potřebným předseda klubu Judo Železo Hranice Jakub Horák.
Ukrajinští lékaři se domluvili s lidmi v rodné zemi, kam mají dorazit a sportovci pro ně v pátek vyjeli čtyřmi dodávkami a dvěma osobními auty na několik míst na polsko-ukrajinské hranici. V reálu se pak ukázala komplikovanost celé situace. „Je tam hrozný chaos. Už řadu kilometrů před hranicemi s Polskem je kolona aut, a tak jdou pěšky a táhnou kufry. Většinou jsou to maminky s dětmi. Je to pro ně skutečně náročné, po dvaceti třiceti hodinách překročí čáru a tam už se o ně Poláci nějakým způsobem postarají,“ vylíčil Jakub Horák.
Po příchodu na hranice následuje podle něj další komplikace. „Ukrajinští celníci jsou úplatní a i teď berou peníze za to, že někoho nechají projít. Přitom polská strana po nikom nic nechce. Když jsem na Ukrajinu cestoval dřív, tak vím, že tak to tam je dlouhodobě. Jedna maminka mi říkala, že platila 600 dolarů za to, že byla ve frontě na hranicích upřednostněna,“ přiblížil trenér a funkcionář klubu z Olomouckého kraje.
Počítat s problémy a obrnit se trpělivostí
Samotné setkání podle domluvy je v oblasti plné uprchlíků velkým problémem. „Lidé jsou vystrašení, unavení, dezorientovaní a neví, na koho se obrátit. Nefunguje tam internet ani volání. Je to jako hledat jehlu v kupce sena,“ podotkl Horák.
Hraničtí judisté nakonec odvezli podle plánu jen jednu rodinu, dalším lidem pak s cestou na západ pomohli díky dohodě přímo na místě. „Dovezli dvě maminky s pěti dětmi, které jely do Prahy. Další dvě dámy čekaly na příbuzné ze Španělska, ale to je přes dva tisíce kilometrů, tak jsme je přiblížili do Hranic a čekají u nás, až si je vyzvednou. I další rodiny mají různé kontakty na západě, ale pár lidí bylo úplně bezprizorních, nemají v Česku ani jinde žádný kontakt,“ zmínil Jakub Horák s tím, že další komplikací byly vyprodané pohonné hmoty v okolí osmdesáti kilometrů od polských hranic.
„Na hranicích nehrozí nebezpečí, ale je to organizačně náročné. Je potřeba být na to psychicky a fyzicky připravený, že když tam člověk přijede, tak tam může strávit tři dny v autě. Je potřeba obrnit se trpělivostí a počítat s problémy,“ řekl judista z Hranic. Někteří členové klubu se od ukrajinských hranic vrátili až v neděli v noci. Po pondělním odpočinku pak auta znovu vyjela pro běžence.
„Jsem rád, že máme možnost nějakým způsobem pomoct. Je hromada lidí, kteří chtějí Ukrajince také nějak podpořit, ale nedají tomu ten správný směr. Na polské straně je pro uprchlíky všechno zajištěné, tam není potřeba tolik věcí vozit,“ míní Jakub Horák a dodává: „Špatné je to na Ukrajině a tam to musí zajistit velké organizace jako Červený kříž. Nikdo z fyzických osob se tam nedostane. Pomoc bude potřeba i v následujících týdnech a řekl bych, že možná vůbec nejlepší je posílat peníze. Charitativní organizace je shromáždí a nakoupí přesně to, co je potřeba.“
