(NE)OBYČEJNÍ: Začínal jsem metodou pokusu a omylu, vzpomíná kartáčník z Brodku u Konice. Je jediný v republice
Osmašedesátiletý Alois Slepánek z Brodku u Konice na Prostějovsku se ruční výrobě kartáčů věnuje od devadesátých let. Vyrobil jich tisíce a v tuzemsku je jediným řemeslníkem, který se rukodělné výrobě kartáčů věnuje. Na začátku byla náhoda.
"Kdysi toto řemeslo dělal můj pradědeček. Já jsem však pracoval jako mistr ve fabrice u nás v Brodku. Na čistění strojů a výrobků jsme používali třířadé smetáčky s přírodními žíněmi. Ty nám vyráběli dva bratři z Konice, když ale jeden z nich zemřel, už to neměl kdo dělat. Naši zásobovači začali kupovat silonové smetáky z Pelhřimova, a když jsme to dal ženským na dílnu, tak pět šest jich přišlo jen za den, že se jim ulomila roučka nebo že ty žíně hned zplstnatěly," popisuje situaci na začátku 90. let minulého století Alois Slepánek.
Požádal proto zásobovače, aby sehnali původní smetáčky, ale nebylo kde. "Tak jsem si řekl, že to přece není možné, že na tom nemůže být tolik vědy. Hoblovku a cirkulu jsem doma měl, a tak jsem koupil dva velké smetáky s přírodními žíněmi, vyrobil si dvě nebo tři třířadá dřeva a ty smetáky rozpletl a zkoušel je dát do těch třířadých," vzpomíná Slepánek na své začátky.
Když své první smetáky přinesl do práce, fungovaly a všem se líbily. Zásobovači okamžitě začali vyzvídat, odkud jsou. "Já jsem jim však řekl, jestli je chcete, tak si je objednejte. A tak si jich objednali stovku, takže jsme s manželkou měli doma po práci co dělat," přibližuje Slepánek.
Domácí výroba se osvědčila a Slepánkovi začali dělat různé další druhy smetáků, užší, širší nebo například smetáky na zametání v kuchyni. Slepánek se stal členem sdružení lidových řemeslníků a začal jezdit na řemeslné jarmarky. A objednávky se začaly kupit. Hlásili se nákupčí z továren, školníci a smetáky z Brodku u Konice začali kupovat i běžní lidé.
"Pak už toho bylo tolik, že jsme dělali do jedenácti hodin do noci a už to nešlo vydržet. Musel jsem se rozhodnout, a tak jsme šel na volnou nohu, kde jsem dodnes," popisuje řemeslník.
Od 90. let vyrobil tisíce smetáků, které putovaly hlavně do tuzemska, ale i na Slovensko nebo do Německa. Ve své dílně v Brodku u Konice má několik starších, ale zcela funkčních strojů, jedna mašina je stará dokonce 150 let. Na své smetáky používá bukové dřevo, dráty a žíně shání po dodavatelích, se kterými má nejlepší zkušenosti.
"Na začátku jsem si něco málo přečetl v literatuře, pak to byl hlavně pokus a omyl. Technologické postupy jsme si také vytvořil sám. Hlavně musíte mít trpělivost. Když jsem učil manželku dávat tam ty žíně, tak se z kraje cukala. Jako svobodná však ráda pletla a háčkovala, a to je první předpoklad, že to bude dělat dobře. Dnes jede jako stroj," usmívá se Slepánek. "V republice nebude nikdo, kdo by to dělal jako my tím ručním zatahováním. Akorát v Zubří je jeden pán, který dělá březové metle."
Vyrobit malý smetáček trvá zhruba hodinu, záleží na typu a rozměrech. Potřeba jsou tvrdé dřevo a kvalitní žíně. Ručně vyrobený smeták lépe zametá a déle vydrží. Rodinnou firmou Slepánek navazuje na tradici svého pradědečka už více jak třicet let.
Olomoucký kraj letos na jaře Aloisi Slepánkovi udělil titul Mistra tradiční rukodělné výroby.
"Jako včelař pracuji s úzkým smetáčkem, právě takovým, jaký pan Slepánek také vyrábí. Jsem rád, že máme v kraji šikovné řemeslníky," poznamenal hejtman Josef Suchánek (PirSTAN).
