KAMENY ZMIZELÝCH: Jana Uhra a Vasila Škracha se komunistický režim pokusil vymazat z historie
Spolek Hanácký Jeruzalém nedávno v ulicích Prostějova uložil další Kameny zmizelých za oběti holocaustu, mimo jiné za Jana Uhra a Vasila Kaprálka Škracha. Oba významné prostějovské rodáky se komunistický režim pokusil vymazat z historie.
Kameny zmizelých nebo Stolpersteine se většinou dávají do míst, kde oběti holocaustu žily nebo odkud byly nuceny odcházet do transportů. Na štítku každého kamene je uvedeno jméno oběti, datum narození a úmrtí, respektive poslední známé datum, kdy dotyční ještě prokazatelně žili. Nejčastěji se tak jedná o datum nástupu do transportu do vyhlazovacího tábora.
Jan Uher, narozený 28. ledna 1891, a Vasil Škrach, který přišel na svět 14. června stejného roku, se potkali v jedné třídě na prostějovském gymnáziu.
"A bylo to setkání osudové. Ačkoliv je rozdělilo vysokoškolské studium a válka, prakticky ihned po pádu monarchie se setkali v Praze. Vasil Škrach, který se jako student na tehdejší Filozofické fakultě české Karlo-Ferdinandovy univerzity sblížil se svým učitelem Tomášem G. Masarykem, se po vzniku Československa stal na krátký čas Masarykovým knihovníkem. Když povýšil na osobního tajemníka, archiváře a editora Masarykových spisů, požádal Jana Uhra, aby jej v roli knihovníka zastoupil," popsal historik a jeho pravnuk Jan B. Uhlíř.
Uher působil na Hradě do roku 1921, kdy absolvoval pražskou filozofickou fakultu. Oženil se s Miladou Nedělníkovou, dcerou prostějovského stavitele a někdejší opěvovanou múzou Jiřího Wolkera. Po krátkém působení na ministerstvu školství zakotvil na nově budované Masarykově univerzitě v Brně. Habilitoval se jako pedagogický teoretik.
Jeho bibliografie čítá za pouhých 15 let činnosti na 1000 položek. Vedle častých zahraničních cest do Francie, Německa, Švýcarska, USA nebo Sovětského svazu určovaly směr jeho kroků dvě významné organizace, Československá obec sokolská a Řád svobodných zednářů.
V roce 1938 se pak Uher se Škrachem setkali jako signatáři manifestu Věrni zůstaneme!. "A přišel osudový březen 1939. Profesor Jan Uher stál při zrodu moravského protinacistického odboje, spoluzakládal organizaci Zemský národní výbor, která se později stala součástí brněnské Obrany národa. Zatčen byl v listopadu 1939, vězněn v Brně, Vratislavi, Diezu an der Lahn a Berlíně. K trestu smrti odsouzen v červnu 1942, popraven 27. října téhož roku na centrálním popravišti Třetí říše v Berlíně-Plötzensee," uvedl historik Uhlíř.
Uhrovy odbojové kroky se se Škrachem neprotnuly, shodou okolností však Škrachův život vyhasl na stejném místě. "Pod ostřím stejné gilotiny o půl roku později, v květnu roku 1943. Škrach se výrazně angažoval v odbojové organizaci Petiční výbor Věrni zůstaneme! Zdá se, že oba Masarykovi žáci by se svému velkému učiteli nemohli podívat do očí, pokud by pro svobodu vlasti riskovali cokoli menšího než vlastní život," uzavřel historik.
Minulému režimu se Uher ani Škrach napojení na Masaryka, domácí odboj a Obranu národa nehodili, proto se je z historie snažil vymazat.
