Prostějov má první soukromou expozici harmonií v zemi. Představuje tři desítky unikátních nástrojů
Harmoniu se někdy říká malé varhany, Prostějov má nyní první soukromou expozici těchto unikátních nástrojů v České republice. K vidění jsou jich tři desítky. Sbírku shromáždil prostějovský hudebník, pedagog a varhaník Ondřej Mucha s kolegou Janem Tomankem v půdních prostorách domu v Rejskově ulici.
Označení malé varhany je ovšem značně nepřesné. Zvuk harmonia je utvářen vzduchovými sloupci, které narážejí na průrazné kovové jazýčky, které však nejsou v píšťalách jako u varhan, ale jsou upevněny na kovových rámečcích. Zvuk tedy nevytváří píšťala, ale jazýček. Harmonium je doplněno dvěma měchy, které se zpravidla ovládají nohama. Je to nástroj starý téměř dvě stě let. Jeho název pochází od pařížského nástrojaře Alexandra Francois Debaina, který dal svůj nástroj patentovat v roce 1840 a zavedl také rejstříkovou hru.
Prostějovská sbírka je první soukromá expozice harmonií v České republice. Otevřel ji prostějovský hudebník, pedagog a varhaník Ondřej Mucha s kolegou Janem Tomankem v půdních prostorách svého domu v Rejskově ulici v Prostějově. Návštěvníci mohou vidět opravdové skvosty, celkem třicet nástrojů postavených v letech 1873 až 1973 našimi i zahraničními firmami. Jmenovat můžeme například Jana Tučka z Kutné Hory, Aloise Hugo Lhotu či Antonína Petrofa z Hradce Králové.
Návštěvníci mohou poznat bohatou historii toho nástroje, jeho stavbu, osobnosti varhanářů i ukázky skladeb. Je zde vystaveno například harmonium, na které se hrálo ve filmu Vlčí jáma natočeného na motivy knihy Jarmily Glazarové z roku 1958 v režii Jiřího Weisse, harmonium z domu prostějovského podnikatele Arnošta Rolného a harmonium hudebníka Eduarda Navary. Ondřej Mucha také pátral po osudech Tomáše a Eduarda Navarových a objevil dokonce i Eduardovu vnučku.
Na slavnostním otevření připomněl také osudy prostějovského rodáka, učitele hudby a zpěvu na Městské hudební a zpěvní škole a varhaníka v klášterním kostele sv. Jana Nepomuckého u Milosrdných i výborného zpěváka, tenoristy Tomáše Navary (1861–1929). Neméně zajímavou osobností byl profesor varhanní hudby na Státní konzervatoři v Praze Bedřich Antonín Wiedermann.
Výstavu doprovázejí dobové fotografie, plakáty, inzeráty a tištěné informace. K vystavení jsou připraveny další nástroje. Majitelé soukromého muzea věří, že se jim podaří najít pro vystavení harmonií důstojnější prostory. Plánují také komentované prohlídky včetně koncertů.
