(NE)OBYČEJNÍ: Od pokusů z domácí dílny až k oscarovému filmu. Dronaři z Hané se vznáší na top úrovni

Německý akční film Na západní frontě klid podle slavné knižní předlohy získal na předávání Cen akademie, tedy prosluslých sošek Oscarů, ocenění hned ve čtyřech kategoriích. Jednou z nich byla i kamera, na které se spolupodíleli také tvůrci z Hané – Filip Brázdil a Antonín Nevrlý ze společnosti Copterfilm.

„Za třináct let naší práce je to asi nejvyšší meta, které se dá u filmu dosáhnout. Když jsme natáčeli, tak jsme samozřejmě nevěděli, že snímek dostane Oscara. Zpětně je to příjemné, větší ocenění u filmu asi není. Šlo tehdy o specifické natáčení v Milovicích na letišti, které se z části překopalo na válečné bojiště. Bylo bahno, vítr a scény byly náročné na koordinaci s mnoha komparzisty. Naše záběry byly o útoku spousty vojáků na frontě. Než se všichni vrátili a scéna se znovu nachystala, tak to vždycky nějakou chvíli trvalo,“ vzpomíná na jednu z prestižních zakázek Filip Brázdil v olomouckém sídle firmy a potvrzuje, že trpělivost je jednou z nejdůležitějších vlastností člověka, který pracuje u filmu. „Dá se říct, že tam skoro všechno trvá. Pořád se čeká,“ pousměje se.

Nyní už mají ostřílení olomoučtí letci a kameramani spoustu zkušeností, které vytěžili z význačných zakázek, na nichž během let působili. I když začátek byl vstup do neznáma. „Nejdřív jsme museli sami nabízet natáčení dronem, nikdo o tom moc nevěděl. Pak už filmařské prostředí začalo hledat, kdo je schopný možnost dostupných leteckých záběrů nabídnout. Byli jsme takový ledoborec, který se pořád snažil být na špici a mít náskok. Získávali jsme důvěru klientů a pak jsme se dostali do hraných věcí, prestižních reklam a dokázali tam uspět a neudělat velké chyby. Jedna věc je letět s dronem a natočit záběr, druhá je pak určitá kvalita člověka. Být všude včas, mít v pořádku techniku i potřebná povolení, dokázat se domluvit a být spolehlivý. Díky tomu se na nás produkce obrací opakovaně,“ uvažuje nad úspěšným fungováním projektu třiatřicetiletý pilot dronů Filip.

„Byli jsme takoví průkopníci, klientela ani nevěděla, že něco takového může chtít. Začali jsme to dělat z nadšení, viděli jsme drony na internetu a řekli jsme si wow. Cestu jsme možná měli trochu jednodušší v tom, že jsme byli jedni z prvních. Klientelu a reference jsme si vytvářeli v předstihu. Bylo skvělé uvádět takové možnosti, ale pak se člověk musí taky hodně snažit, aby ho nová konkurence nepředběhla,“ dodává jeho o pět let starší kolega Antonín.

Postupem let se střídaly různé typy leteckých prostředků a k nim namontovaných kamer, vývoj šel překotně dopředu a v současnosti už je podle Brázdila poměrně ustálený. Olomoučtí tvůrci už si nevyrábí drony ze součástek sami v dílně, ale využívají možnosti špičkové techniky předních výrobců. „Když současné stroje porovnám s dronem, se kterým jsme začínali, tak to byla hračka z hračkářství. První peníze jsme vydělali s GoPro 1, teď už je GoPro 11. Nejdřív jsme použili nějaký foťák, a když se na to podíváme zpětně, tak je to nekoukatelné. Ale tehdy nebylo srovnání a všichni z toho byli ohromení,“ s úsměvem vzpomíná na začátky dronařského filmování Filip Brázdil.

Přes tuzemské zakázky pro nejrůznější produkce se naskytly i možnosti vyrazit natáčet do zahraničí. „Když jsme začínali, tak jsme si značili trasu, jak jedou kluci z Olomouce na zakázku do Karlových Varů a dávali jsme si to na Facebook,“ přidá další vzpomínku, která je už je pro olomoucké filmaře v kontextu procestované Evropy i návštěv vzdálenějších lokalit jen milým ohlédnutím. Vždyť v minulém roce vyrazili pracovně třeba do Maroka. „Strávili jsme tam dva měsíce na natáčením seriálu The Wheel of Time. Byla to jedna z nejexotičtějších cest a největších zážitků,“ nastiňuje Filip.

Třináctileté fungování firmy nepřineslo jen atraktivní zážitky, ale také tlak či stres. „Máme za sebou i dva pády. Bylo to s typem dronu, kde se utrhávaly šrouby u vrtule, což jsme zjistili až zpětně. K problému došlo v Chorvatsku, nikomu se naštěstí nic nestalo. Museli jsme to řešit, volali jsme kamarádovi, který naložil druhý dron a vezl nám ho přes noc. Nechtěli jsme být v očích klienta ti, co zakázku nezvládli. I když jsme za to nemohli,“ říká Filip Brázdil a jeho kolega dodává: „Bylo to dost psychicky náročné, pád dronu se nesmí stát.“

Aby k takové situaci nedošlo ve stísněných prostorách jedné z pražských historických staveb, museli před časem přijít i s neobvyklým řešením. „Nedaleko Národního muzea jsme točili francouzský seriál v jedné budově, ve které bylo točité schodiště do čtvrtého patra. Chtěli po nás, abychom s co nejmenším dronem stoupali prostorem ve středu schodiště, kde byl ještě navíc lustr. Od vrtulek byl volný prostor asi jeden centimetr, tak naštěstí pochopili, že to prostě nejde. Nakonec jsme dron s kolegy přidělali na lano, jiná vhodná kamerová technika do toho prostoru nebyla. No a dron se prostě táhl na laně,“ rozesměje se olomoucký pilot.

Jednou z novinek, kterou mohou klientům nabídnout, jsou také záběry z takzvaného FPV dronu. V tomto případě se ovládání kvadrokoptéry věnuje Antonín. „Prožívá to taky takový boom. Je to trochu jiná disciplína. Člověk má brýle a letí jako by seděl vevnitř. FPV dron má výhodu dynamického dopředného letu. Je potřeba pilotování trénovat, jsou i různé simulátory na počítači. Co nejlepší dovednost se musí nacvičit předem, aby se pak pilot na natáčení nerozklepal z nějakého složitějšího manévru,“ vysvětluje zkušený kameraman.

Dronaři z Hané za roky natáčení nasbírali zvučné reference od firem jako Škoda Auto, Red Bull, či Amazon. „V oblasti reklamy byla pomyslným vrcholem reklama, která běžela na finále Super Bowlu. Je to podle mě nejdražší reklamní čas na světě, a je fajn, když se tam objevily záběry od nás. Zrovna se to natáčelo tady u nás na Bouzově, byla to reklama na Amazon a do záběru si tam pak dodělávali letícího draka,“ zavzpomíná Filip Brázdil.

I vysněná zakázka by měla zřejmě spojitost se zámořím. „Sníme o každým dobrým džobu. Ale mám v hlavě takový jeden sen, chtěl bych někdy točit nějakou známou marvelovku. Ale to jen tak pro můj vnitřní pocit,“ říká Filip k osobnímu přání spolupráce s americkým studiem produkujícím filmové verze komiksů. „S prací v Americe je to ale z reality věci složitější, každý stát má svoje firmy a produkce jezdí po světě s menším hlavním týmem a v místě natáčení využívá lokální servis od cateringu, komparzu až po specialisty s drony,“ vysvětluje závěrem jeden z principů fungování filmové branže olomoucký tvůrce.