(NE)OBYČEJNÍ: Miroslav Čejka z Brodku u Přerova se o místní unikátní hvězdárnu stará už téměř půlstoletí
Už téměř půlstoletí se Miroslav Čejka z Brodku u Přerova stará o místní unikátní hvězdárnu, kterou téměř na koleně vybudoval. I dnes se osmdesátiletý nadšenec podílí na její údržbě a ochotně do tajemství a krás vesmíru zasvěcuje všechny, kteří o to mají zájem. Pozorování hvězd je jeho celoživotní láskou.
"Měl jsem asi dvanáct nebo třináct let a svoje první kolo. Tehdy jsme si je s klukama v měšťance skládali sami a začali jsme jezdit po okolí. Jednou jsme jel směrem na Týnec a k Lošovu a vidím v cestě nějaké pole. Říkám si, co to je. Byly tam nějaká rozbitá žebra z kupole hvězdárny, vyvrácené dveře, a tak jsem zjistil, že se takové zařízení dá udělat v podstatě na koleně," popisuje úplné začátky své astronomické kariéry Miroslav Čejka.
Bylo to doba první sovětské družice. "Sedávali jsme na zídce a hledali ji na obloze, v rádiu pravidelně vysílali její signály, píp, píp. Chlapi byli v hospodě u piva, a když družice měla přelétávat, tak všichni vylezli ven, motali se a snažili se sledovat oblohu, kdy ta potvora je, jak říkali. Mě to ale chytlo. Často jsme byli venku, u vody a sledovali oblohu. Bylo mi čtrnáct a začalo mě to zajímat," dodává Čejka.
Když poté onemocněl a jezdil do nemocnice do Přerova, která byla hned vedle Meopty, všiml si vzadu díry v zemi, kterou fabrika zavážela. Stalo se, že mu zbyl čas, a tak začal díru plnou čoček, hranolů a dalšího nepotřebného technologického odpadu z Meopty prolézat. "Tenkrát jsem si začal stavět první jednoduché dalekohledy z toho, co jsem tam našel, a začal jsem vymýšlet také složitější přístroje," vzpomíná hvězdář, pozdější profesí kovář a zámečník.
Historie samotné brodecké hvězdárny se začala psát v roce 1974, kdy Čejka poprvé přišel s nápadem vybudovat na místě bývalé slepičárny pozorovatelnu. "Říkal jsme to vedoucímu a on to vzal jako dobrý nápad, protože se na místě mělo stavět," vysvětluje.
Základem se stal starý plynojem, který na místo musely převézt dva jeřáby. Konstrukce se pečlivě očistila a natřela. Schody byly z cukrovaru, hodně pomáhalo místní zemědělské družstvo.
"Celou kostru s točnou a vrata hvězdárny jsem dělal v dílně v kovárně. Musel jsem to také všechno usadit. Materiál byl většinou z družstva, které nám to věnovalo zadarmo, protože jsem tam dělal," říká Čejka. Sestavil i samotný dalekohled. "Mechanika i stojan vznikaly také v dílně, část stojanu je násypka na obilí, některé další díly se musely vysoustružit. Tato roura je ze zavlažovacích trubek," ukazuje. Čočky do dalekohledu věnovala Meopta. "Jejich cena tehdy mohla být i dva a půl tisíce korun, což byly možná i dva platy. Vedoucí to vyřídil."
Pozorovatelna je dnes součástí místní skautské stanice a refraktor 80/1200 stále spolehlivě odkrývá krásy a tajemství vesmíru. Miroslava Čejku akorát mrzí, že zájem o astronomii mezi dětmi a mladými už není tak velký jako dřív. První kroužek vznikl v Brodku u Přerova přitom již v roce 1975, v současné době se však hvězdárna otevírá jenom občas.
"Dřív jsme byli velmi aktivní, jezdilo se na další hvězdárny, byl tady oddíl. Dnes se chodí pozorovat, když je nějaké příležitost, třeba zatmění nebo nedávno, když bylo pálení čarodějnic a bylo tady plno děcek. Když je zájem, samozřejmě jim všechno ukážu a vysvětlím," říká Čejka.
Brodecký dalekohled přitom nabízí úchvatné pohledy. "Přes filtry se dá krásně pozorovat sluníčko, na Měsíci jsou nádherně vidět krátery a okraje. Můžete vidět planety i mlhoviny. Je to krásná podívaná. Zatmění Slunce i Měsíce jsem viděl mnohokrát a oblohu pozoruji i dnes, když je něco zajímavého. Ani nemusím chodit sem na hvězdárnu, protože dalekohled mám samozřejmě také doma," dívá se vzhůru Miroslav Čejka, pro kterého se pozorování hvězd a výroba dalekohledů staly celoživotními láskami.
