Armádní veteránka vede sestřičky v olomoucké nemocnici. Na zámku v Lánech se setkala s první dámou

V roce 2020 nastoupila na plný úvazek do olomoucké fakultní nemocnice zdravotní sestra Lenka Járová, rok již zastává pozici vrchní sestry Oddělení rehabilitace. S prací v největším zdravotnickém zařízení ve střední Moravě má bohaté zkušenosti, jako stážistka zde působila ještě během své více než dvacetileté armádní kariéry, když nebyla na cvičení nebo misi. Právě za plněním úkolů v zahraničí vycestovala celkem sedmkrát. V závěru června tak patřila mezi 45 válečných veteránek, které do zámku v Lánech pozvala manželka prezidenta České republiky Eva Pavlová.

„Bylo to velice příjemné, milé, přátelské, neformální. Paní Pavlová je skutečná dáma. Věnovala se nám po celou dobu, procházela mezi námi a se všemi si popovídala. Ona sama je bývalá profesionální vojačka s hodností podplukovnice, takže jsme si skvěle rozuměly,“ s nadšením komentovala na webu FN Olomouc setkání u příležitosti Dne ozbrojených sil České republiky a 80. výročí prvního bojového zapojení žen v našich novodobých dějinách Lenka Járová.

V Lánech se kromě první dámy potkala například s bývalými kolegyněmi, se kterými sloužila v roce 2005 na misi v Pákistánu, kde tehdy došlo k ničivému zemětřesení. „Oprášily jsme vzpomínky, jak jsme létaly do hor vrtulníkem pomáhat lidem, jak nám velká voda vyplavila stany, jak jsme spolu ležely na lehátkách a povídaly si, jak jsme měly jet na Vánoce domů, ale odjet jsme mohly až v lednu, jak nás zasypaly obrovské sněhové megavločky… Je toho hodně, na co můžeme vzpomínat,“ přemítá absolventka Střední zdravotnické školy ve Znojmě.

Tam se také rozhodla pro armádní kariéru, která začala ročním studiem vojenské školy. V roce 2000 pak zamířila na první misi SFOR v Bosně a Hercegovině. Poté následovala devítiměsíční mise v Kuvajtu s libereckou chemickou jednotkou. „Bylo to skutečně hraniční. V Kuvajtu jsme třeba strávili půl noci v krytech, bylo to extrémně nebezpečné a museli nás i stěhovat,“ ohlíží se za extrémní zkušeností Járová. Po návratu pobyla doma jen čtyři měsíce a vydala se na sedm měsíců do Kosova, následně pomáhala v Pakistánu a v roce 2007 také v Afganistánu. Zkušená armádní zdravotnice se poté stala mámou dvou dětí a poslední cestou do Afganistánu v roce 2017 i kvůli rodině svou vojenskou kariéru uzavřela v hodnosti nadporučice. „Syn měl v té době čtyři roky, takže to bylo velmi náročné. Ani se mi tehdy na misi nechtělo a uvědomila jsem si, že už to stačilo. A říkala jsem si, že po třiadvaceti letech u armády je třeba se posunout. Nicméně vzpomínky mám silné a nádherné,“ hodnotí nynější vrchní sestra Oddělení rehabilitace Fakultní nemocnice Olomouc.

Po konci v armádě nezamířila do neznámého prostředí, v nemocnici na Hané působila jako stážistka od roku 2004. „Je velice dobré, že sestřičky – vojákyně nikdy nejsou jen čistými vojáky, neseděly jsme nikdy jen v kancelářích v kasárnách. Chodila jsem tady normálně do směn a v případě potřeby jsem vyjížděla do Hradce Králové, kde jsem si plnila vojenské povinnosti, například klasické střelby, přezkoušení z tělocviku nebo různé administrativní úkoly. Vyjížděli jsme na dvoutýdenní cvičení a v případě, že jsme byli povoláni na misi, tak si nás armáda z nemocnic stahovala,“ vysvětluje zdravotnice.

Prvního července uplynul rok od data, kdy se Lenka Járová stala vrchní sestrou na Oddělení rehabilitace. „Musím říct, že to je taky adrenalin, sice jiný, ale rozhodně to není žádná dovolená. Není to jednoduché, je to jiná forma stresu. Myslím ale, že zkušenosti z misí a míra nadhledu mi pomáhají se s tím lépe vypořádat,“ uzavírá vedoucí zdravotní sestra z pracoviště, které poskytuje komplexní pomoc pacientům nad rámec regionu.