Na stáži v Tel Avivu. Izraelci jdou do všeho naplno a nebojí se dělat chyby, říká studentka z Olomouce

Získala jste stipendium Neuron & IOCB Tech Internship jako jediná z Olomouckého kraje. S jakým projektem jste přesvědčila porotu?
Můj projekt je zaměřený na srovnání opatření v průběhu pandemie covid-19 v Izraeli a v České republice. Jeho hlavní předností je interdisciplinarita, problematikou se zabývám komplexně a z více odborných hledisek. Mým vedoucím zde v Izraeli je špičkový epidemiolog, profesor Gabriel Chodick, který je expertem na toto téma a publikoval řadu odborných studií. Já se zaměřuji primárně na ekonomickou stránku věci, ale zároveň díky této spolupráci získávám vhled i do epidemiologické oblasti a také do kulturních aspektů, které jsou v Izraeli specifické.

Potkala jste se i s dalšími stipendisty? Jaké mají projekty?
Viděli jsem se všichni v Praze. S některými jsem teď v Izraeli. Všichni mají zajímavé projekty. Jejich zaměření je velmi široké, od politologie přes molekulární biologii až po matematickou analýzu. Je mi velkou ctí být v tak skvělé společnosti mladých a talentovaných lidí a reprezentovat Olomouc.

Jak se vám podařilo navázat kontakty v Izraeli a zvyknout si na zdejší život?
Působím na Ústavu inovací ve zdravotnictví MVŠO, který má díky našemu vedoucímu řadu kontaktů s izraelskými odborníky. Profesor Chodik navíc naši školu loni navštívil. Moji žádost podpořilo i vedení MVŠO. Sama jsem už v minulosti byla na studijních pobytech v belgickém Hasseltu a slovinském Mariboru.

Jak se vám daří výzkum naplňovat? Jsou Izraelci otevření ke spolupráci?
Mám obrovské štěstí, že profesor Chodick je neuvěřitelně vstřícný a laskavý. Kdykoliv potřebuji, je ochotný mi poradit a správně mě nasměrovat. Je ale třeba zdůraznit, že komunikace s Izraelci je v mnohém specifická. Musíte být asertivní a počítat s tím, že na první tři maily vám s největší pravděpodobností nikdo neodpoví. Izraelská kultura předpokládá, že se musíte umět prosadit. Na druhou stranu jsou místní lidé nesmírně kreativní, nebojí se rizika a umí sebe a své nápady skvěle prodat. I proto se zde podařilo vybudovat tak ojedinělé zázemí pro startupy. Největší inspiraci z místního přístupu vnímám v tom, že se místní lidé nebojí dělat chyby. Do všeho jdou naplno, a když se něco nepodaří, nikdo se z toho nehroutí.

Nelitujete, že jste nejela někam k moři, a místo toho chodíte o letních prázdninách po univerzitách?
Vůbec ne. Taková příležitost se naskytne párkrát za život a jsem za ni vděčná. A mimochodem, moře tady máme a po práci k němu rádi chodíme, to je výhoda Tel Avivu.

V Izraeli v současné době eskalují spory o soudní reformu. Má to dopad na váš život v Tel Avivu?
Musím říct, že se mě tato situace velmi dotýká. Z praktického hlediska je to samozřejmě nepříjemné, protože je často těžké cestovat hromadnou dopravou a dostat se na univerzitu. Daleko víc mě ale mrzí, s jakými problémy se musí místní lidé potýkat. Často slýchám, že uvažují o životě jinde, což je mi líto. Samozřejmě mi nepřísluší se k tomu vyjadřovat, ale doopravdy doufám, že se zde podaří udržet demokracii a situace se uklidní.

V čem se liší studentský život v Izraeli od toho v Olomouci?
Velký rozdíl je v samotných studentech. Zatímco u nás se na vysokou školu nastupuje ihned po maturitě, v Izraeli jsou mladí lidé vysláni na vojenskou službu, která trvá dva až tři roky. Poté žijí rok v komunitě a dělají všeobecně prospěšné práce. Na univerzitu tedy jdou jednak ve vyšším věku, zároveň ale také vybaveni zkušenostmi, které z nich udělají hotové osobnosti. Zároveň je zde kladen velký důraz na rodinu a je poměrně časté, že mají lidé děti ještě při studiu. Já jsem ale v kontaktu především se zahraničními studenty, kteří mají studentský život podobný tomu našemu. Rádi si zajdou do klubu, surfují a zpívají dlouho do noci.