(NE)OBYČEJNÍ: Pavel Šín má rád sekerky. V Konici vytvořil sbírku zapsanou v Guinnessově knize
Pavel Šín z Konice na Prostějovsku je známý především tím, že ve zdejším Muzeu řemesel dokázal vybudovat unikátní sbírku sekyrek zapsanou v Guinnessově knize. Díky jeho nadšení je v Konici před zámkem také největší sekyrka svého druhu na světě a největší pila na světě. Od mládí ho zajímají řemesla.
"Před zámkem máme kámen z oblasti Otína, což je kousek za Konicí, kde byla původně tvrz starší než samotná Konice. Abychom si ji připomněli, tak jsme z těch míst nechali přivézt velký kámen, který jsme umístili před zámek. Ten kámen připomíná sekerku, a to byl vlastně takový impuls ke sbírání sekerek. Samozřejmě to souvisí s řemesly a s naším muzeem. Například tesařství bylo na Konicku velice známé," vysvětluje Pavel Šín.
Letos v červenci oslavil sedmdesátiny. Vyučil se na Středním průmyslovém učilišti v Prostějově a od mládí ho zajímaly řemesla. Věnoval se uměleckému kovářství a vyráběl také váhy. Později se usadil v Konici a po roce 1989 začal pracovat jako kastelán zdejšího zámku, který později proslavila především unikátní sbírka sekerek.
"Sekerky jsem začal sbírat kus od kusu, nejprve od příbuzných, od známých a podobně. Sbírka se i dnes stále rozšiřuje, pořád přibývají nové kusy. Máme zde například kamenné sekerky z neolitu zapůjčené z prostějovského muzea. Jsou z období osm tisíc let před naším letopočtem. Dnes už má sbírka přes tisíc seker, přes dvě stovky máme bez topor. Stále se tomu věnuji," říká bývalý kastelán.
Zápis sbírky do Guinnessovy knihy byl před lety velmi náročnou operací. Zabralo to hodně sil a času. Londýnská centrála totiž poslala podrobné propozice, sekerky museli sčítat dva nezávislí odborníci a vše se muselo zaznamenat na video.
Komisaři se stali archeolog Pavel Šlézar z Národního památkového ústavu v Olomouci, který z Konice pochází, a vystudovaný historik Karel Podhorný, původem rovněž z Konicka.
Pavel Šín všechny exempláře nejprve roztřídil a potom přehledně vystavil v konickém zámku ve výstavní síni Muzea sekerek a na nádvoří. Jednotlivé kusy označil tabulkami po pěti, deseti, padesáti a stovce a dokonce vyrobil šipky, kudy mají komisaři při sčítání procházet. Jednou si to celý tým dal cvičně a pak už chodil podle připravených směrovek a počítal nahlas. Vše se natáčelo na video.
Všechny sekerky byly funkční, největším problémem samozřejmě bylo pohlídat, aby ve sbírce nebyly dva stejné kusy. Sekerky proto Šín rozdělil podle řemeslníků, kteří je používají, a podle typů. Každá byla jiná, měly třeba vyražené značky, specifický výbrus u ostří, delší toporo nebo větší hlavu. V celé sbírce byly akorát dvě výjimky u sekerek z pravěku a z doby laténské, kdy se nezachovala topora, která uhnila nebo se rozložila.
Protokoly obou komisařů v angličtině včetně videozáznamu, podrobného seznamu, fotografií a například i kopií článků o celé sbírce sekyrek v novinách pak Pavel Šín zaslala do londýnské centrály, která po nějakém čase vystavila certifikát o tehdy největší sbírce sekyrek na světě. "Bylo jich 590, toto číslo dostala keltská sekyra z doby 250 let před naším letopočtem," vzpomíná Šín.
V konickém muzeu tak lze vidět všechny druhy sekyrek, které existují. Od tesařských přes širočiny, pobíječky, hlavatky, teslice, osekávačky a mlynářské, bednářské, kolářské, kamenické, hasičské, ale i pekařské, řeznické nebo cukrářské sekyrky. Mezi nejstarší exponáty patří pěstní klín z doby kamenné či sekeromlat. Keltskou sekerku archeologové objevili u nedalekého Ludéřova.
Největší sbírce sekerek přitom předcházela i největší sekyrku svého druhu na světě, která dodnes stojí před konickým zámkem. Ani její výroba nebyla lehká. Toporo z jednoho kusu jasanového dřeva Šín se svým bratrem Ladislavem a tesařem Janem Havelkou z Konice vyrobili za jeden den na Vánočních trzích v Konici. "Je škoda, že dřevo není z místních lesů. Nepodařilo se nám tehdy sehnat vhodný strom, takže jsme dřevo museli přivézt až ze Svitav," povzdechl si Šín.
Na hlavě sekerky pracoval na zahradě zámku, je svařená z železných deset milimetrů širokých plechů a ostří je vykované z patnáctimilimetrového plechu. Tvarem jde o univerzální tesařskou sekerku, které má všechny náležitosti a například i otvory na vytahování hřebíků. "Práce trvaly víc jak sto hodin. Se svařováním mi pomáhal známý Pepa Konečný, protože bylo potřeba jednotlivé kusy přidržovat, pootočit a pasovat k sobě. Ze začátku jsme museli hlavu otáčet ve třech, pak už jsme přišli na to, jak to udělat ve dvou," popisuje obtíže Šín. Celková délka sváru byla kolem pětadvaceti metrů.
Materiál na výrobu tehdy přišel asi na patnáct tisíc korun, dnes už by byl mnohonásobně dražší. Práci Pavel Šín nepočítal.
Největší sekyrku od počátku provázejí pětky. "Byl rok 2015, dálka topora je 5555 milimetrů a váha hlavy 255 kilogramů. Pokud bude něco chybět, tak navrtáme díru a chybějící kilogramy dodáme dovnitř. Pětky se nám tak nějak sešly. I zdejší zámek letos slaví výročí. Byl totiž dostavěný v roce 1705," vysvětloval s úsměvem kastelán.
Pětky tím pádem musely provázet i oficiální zápis sekerky do české knihy rekordů. Stalo se tak 15. 5. v 15 hodin a 55 minut před konickým zámkem. K největší sekyrce pak Pavel Šín po čase přidal i největší pilu, která je rovněž vystavěná před zámkem, a nedávno přibyla také největší jehla. Měří metr a půl.
"Chtěl bych ještě dodat sluneční hodiny. Ale jsem už v důchodu, a tak nevím, zda se to podaří," usmívá se dnes bývalý kastelán.
