Ochránci upozorňují na nevhodné odchyty a hubení holubů, vyzývají ke stavbám holubníků
Přes dva tisíce holubů s různými poraněními přijaly v uplynulém roce záchranné stanice pro volně žijící živočichy pod správou Českého svazu ochránců přírody (ČSOP). I přesto, že holuba česká legislativa nepovažuje za volně žijícího živočicha. Tedy by mu ani neměly pomáhat záchranné stanice, pokud se ocitne v nouzi.
„Jenže, odepřete pomoc zvířeti jen proto, že se narodilo ve špatném hnízdě,“ konstatují zástupci ČSOP a zároveň s tím opakovaně upozorňují na kruté praktiky oficiálního hubení městských holubů.
Holubi žijící ve městech jsou přitom potomci holubů skalních, kteří se postupně za tisíce let soužití s člověkem domestikovali. Člověk je dříve běžně využíval coby hospodářské zvíře, známí jsou i holubi poštovní. Bezprizorní holubi v naší blízkosti zůstali, protože kvůli odpadkům a blízkým polím tu mají dostatek potravy a především, s houstnoucí městskou zástavbou jim přibývá míst ke hnízdění.
„Jejich trus je zřejmě pravou příčinou toho, proč je někteří lidé nenávidí. Tradiční strašení z přenosu chorob a parazitů z holuba na člověka je totiž opravdu přehnané,“ konstatuje Petr Stýblo z ČSOP.
Zdivočelí holubi nemají život ve městech lehký. Kromě tradičních překážek, jakými jsou skleněné stěny či nejrůznější vodiče, musí vzdorovat nástrahám určeným přímo pro ně. Velkým nebezpečím jsou ochranné sítě proti holubům. Ty se, ve chvíli, kdy se neudržují, stávají smrtící pastí nejen pro holuby, ale i poštolky či chráněné kavky. Porušenými sítěmi se totiž dostanou ptáci dovnitř, ale už nenajdou cestu ven. Často se i do uvolněných sítí zamotají.
K takovým případům stále častěji vyjíždí například Pražská zvířecí záchranka provozovaná Českým svazem ochránců přírody. „Dokud budou mít v Praze holubi možnost využít veterinární péči a rehabilitaci ve zdejší záchranné stanici, volání o pomoc vždy rádi vyslyšíme,“ komentuje záchranářka Kateřina Landová a dodává: „Utrpení je věc, která by se z principu lidskosti neměla přehlížet u žádného zvířete, nehledě na jeho druh.“
Podle ochránců přírody je naopak zcela nesmyslné vynakládat peníze na hubení holubů, ať už je to odstřel, odlov pronajatými dravci či odchyt do klecí. Holubů prostě neubyde.
„Navíc jsou tyto „odchyty“ provázené týráním a utrpením zvířat, daleko za hranou zákona,“ zdůrazňují ochránci. Mnohem inteligentnější je podle nich vybudovat městské holubníky, přilákat k nim holuby na kvalitní potravu a bezpečná místa k hnízdění a regulovat jejich počty odebíráním vajíček.
„V tomto konceptu momentálně vidíme největší potenciál, jak se lidsky postavit k odpovědnosti za druh zvířete, který lidé ochočili, přetvořili a pak jej nechali svému osudu,“ říká Landová, která loni podnikla k holubům v nouzi celkem 235 výjezdů.
Na péči o zraněné městské holuby nepřispívá stát ani krajské úřady. Je možné jí v záchranných stanicích provádět jenom díky darům od veřejnosti. Přispět na činnost záchranných stanic může každý pomocí darovacího portálu sbírky Zvíře v nouzi.
