Knihovník, publicista a bibliofil Bohuslav Smejkal srostl s Olomoucí, stal se nepřehlédnutelnou osobností

Bohuslav Smejkal v Samotiškách vychodil obecnou školu. Potom studoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci, kde v roce 1943 maturoval. Zbytek válečných let strávil na nucených pracích. Po konci války dálkově studoval práva na Masarykově univerzitě v Brně. Odtud byl po únoru 1948 vyloučen. Na radu svého otcovského přítele O. F. Bablera se rozhodl pro povolání knihovníka. Knihovnické vzdělání získal v Kroměříži a na Filozofické fakultě UK v Praze.

Knihovnictví se věnoval téměř padesát let. Nejprve pracoval v knihovně Obchodní živnostenské komory v Olomouci. Po jejím zrušení v roce 1949 přešel do Univerzitní, posléze Státní vědecké knihovny v Olomouci, kde působil jako vedoucí knihovnických služeb a v letech 1981–1984 jako zástupce ředitele. Jako důchodce (v letech 1987–1998) se podílel na zpracování fondů knihovny Arcibiskupství olomouckého.

Ve Státní vědecké knihovně sloužil obětavě čtenářům, návštěvníkům, studentům i vědeckým pracovníkům. Zajišťoval výstavy knih a výtvarníků, vedl exkurze po historických fondech a přenášky o knihovnictví pro studenty prvních ročníků všech fakult. Poznal zde mnoho kulturních pracovníků a odborníků. Mnozí z nich se stali jeho celoživotními přáteli. Patřili mezi ně Otto František Babler a Mořic Remeš, profesoři Jan Kabelík, František Šantavý, Eduard Wondrák, Václav Vejdovský, Oldřich Králík, Zdeněk Šerý, překladatelka Zdenka Stavinohová, výtvarní umělci Karel Svolinský, Aljo Beran, Bohumír Dvorský, Stanislav Menšík, Oldřich Menhart, Jiří Mádlo, Vladimíra Stratilová, František Šnajdar a spisovatelé Jaroslav Seifert, Bohumil Pavlok, Václav Renč a Josef Vyskočil.

Byl také milovníkem krásných knih, výtvarného umění a významný publicista. Publikovat začal už jako student gymnázia v Našinci. Potom publikoval v různých regionálních a knihovnických peridikách, například Kdy-Kde-Co v Olomouci, Stráž lidu, Hanácké noviny, Katolický týdeník, revue Střední Morava. Podílel se na obnovení činnosti Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci a na ustavení Klubu přátel výtvarného umění. Od roku 1972 byl členem olomoucké pobočky Spolku českých bibliofilů. Byl i redaktorem Zpráv SČB v Praze a činitelem Matice svatokopecké. Má zásluhy na vydávání samotišských ročenek a bibliofilských tisků.

Naši regionální literaturu obohatil o řadu publikací. Patří mezi ně například knihy Poutní chrám na sv. Kopečku, Bedřich Václavek a Studijní knihovna v Olomouci, Státní vědecká knihovna v Olomouci 1566–1966, Národní umělec Bohumír Dvorský – bibliografie, Pocta dělníku knihy O.F.B., Sto let české veřejné knihovny v Olomouci 1889–1989, Olomouc – městská památková rezervace, 850 let obce Samotišky, Svatý Kopeček, poutní chrám, Antonín Marek Machourek, katalog výstavy, Pohledy do historie Svatého Kopečka.

Za svoji práci získal řadu ocenění, například Čestné členství Svazu českých bibliofilů (1989), Cenu města Olomouce za zásluhy v oblasti kultury za rok 1998, Pamětní medaili Univerzity Palackého (2004), Medaili Z. V. Tobolky ( 2006) a Medaili sv. Vojtěcha.

Bohuslav Smejkal zemřel 30. července 2015 v 91 letech v Olomouci. Poslední rozloučení proběhlo 8. srpna 2015 v bazilice Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku a poté byly jeho ostatky uloženy do rodinného hrobu na Ústředním hřbitově v Olomouci.

Jeho blízký spolupracovník a kolega Bohumír Kolář jej plným právem označil „za personu grata a polyhistora humanitních oborů“.