Antonín Ugwitz, prostějovský rodák, učitel a vlastivědný pracovník, je autorem první monografie o Tovačovu

Antonín Ugwitz se narodil 14. června 1854 na plumlovském předměstí č. 52 v Prostějově rodičům Antonínu Ugwitzovi a Marianě rozené Spáčilové. Po studiích na vyšším německém gymnáziu v Olomouci působil jako učitel a získal způsobilost pro výuku na českých a německých obecných školách. V roce 1898 si způsobilost rozšířil i pro výuku na měšťanských školách.

Prvními jeho učitelskými „štacemi“ byly Valašské Klobouky a Moravský Krumlov. Odtud byl jako politicky nespolehlivý učitel poslán de vesnice Žilina u Nového Jičína. Stal se významnou osobností české společnosti v Novém Jičíně. Organizoval různé kulturní a veřejné osvětové akce. Podílel se na založení různých spolků, na otevření Národního domu a Škodovy knihovny. Zvláště aktivně působil v roce 1898, v roce 100. výročí narození politika, historika a otce národa Františka Palackého. K uctění jeho památky inicioval vydání sborníku Moravské Kavařsko (1898).  Poznal zde advokáta, věrovanského rodáka a prozaika Otakara Bystřinu (vlastním jménem Ferdinand Dostál). Jeho přítelem a spolupracovníkem byl mladý právník a publicista František Vahalík.

V roce 1899 se vrátil na rodnou Hanou. Krátce učil v Chropyni, Přerově a nakonec na měšťanské škole v Tovačově. Odtud odešel v roce 1906 ze zdravotních důvodů na trvalý odpočinek. Zemřel 9. února 1907 ve Všeobecné nemocnici v Praze v 53 letech. Jeho přání dělat v důchodu kustoda v Muzeu matice opavské v Opavě tak zůstalo nesplněno.

Jeho velkou láskou byla historie. Ve všech místech učitelského působení pilně studoval historické prameny, kroniky a bádal v archivech. Výsledky publikoval v článcích uveřejněných například v Hlasech z Hané a Historických rozhledech. Napsal historické monografie o dějinách Valašských Klobouk, Chropyně, Moravského Kravařska – politickém okrese novojickém, Moravském Krumlově a vesnici Rokytná. 

Poslední Ugwitzovou prací, která vyšla posmrtně, byla publikace Z minulosti Tovačova a okolí se čtyřmi vyobrazeními. Vytiskla ji v dubnu 1907 tiskárna Václava Horáka v Prostějově. Jedná se o vzácné dílo, z něhož čerpali informace zájemci o historii, učitelé, studenti, vlastivědci a historici. Obsahuje dějiny Tovačova od pravěku a líčí historii tovačovského panství za jednotlivých majitelů do roku 1905. Práce byla předtím otiskována jako seriál v Hlasech z Hané od 1. 7. do 12. 12. 1906 (36 pokračování). Vážil si jí například regionální historik, sběratel pověstí a vlastivědný badatel Bohumír Štéger.

V drobné publikaci Tovačov 650 let městem (Tovačov 1971) připomněl Antonína Ugwitze jako „autora nepřekonané monografie o městě, která dnes existuje jen v málo výtiscích, zasluhovala by vzkříšení a doplnění událostmi nové doby“. Toto Štégerovo přání se po letech splnilo. V roce 2013 vydalo brněnské nakladatelství Garn Ugwitzovu publikaci v reprintu. Město Tovačov již má zpracované dějiny v podobě monografií. Jejich autoři tak navázali na odkaz Antonína Ugwitze, který byl samozřejmě průkopníkem. Mnohé věci doplnili, rozšířili, zhodnotili a pojali jako práci monografické a syntetické. Připomenout můžeme například publikaci Toulky tovačovskou minulostí aneb 695 let historického putování městem pod Spanilou věží (Leon Bouchal a kolektiv, Tovačov 2016). 

Antonín Ugwitz také publikoval řadu článků a studii v Hlasech z Hané, Hlasech z Pobečví a Selském archivu. Patří mezi ně například Přerovsko po válce třicetileté. Z minulosti města Prostějova a okolí, Dědinská práva. Bejnov u Přerova, Listy o rodu a o dobrém se chování vydané v Oplocanech 1673 a Přerově 1737. 

Antonín Ugwitz zanechal na Moravě a na Hané výraznou stopu vlastenecké a vlastivědné práce. Pozitivní je, že se na něj nezapomíná. Jeho působení je připomínáno v medailóncích na webových stránkách měst a obcí. Mnohé jeho práce vyšly v reedicích. „Jakožto prostý učitel vykonal práci hodnou naší úcty, tudíž zaslouží si vděčné paměti,“ zhodnotil jeho práci v nekrologu uveřejněném v roce 1907 v Selském archivu novinář, pedagog a národní buditel Vincenc Prasek.