V olomoucké zoo se narodilo mládě urzona. Lidé si tohoto hlodavce často pletou s dikobrazem
V olomoucké zoo se narodilo mládě urzona kanadského. Chov těchto hlodavců je velmi náročný, v Evropě se jich za poslední rok narodilo jen třináct. Urzon svým vzhledem připomíná dikobraza, s nímž si ho návštěvníci zoologické zahrady často pletou.
Mládě urzona je sameček a podle ošetřovatelů velmi dobře prospívá. "Jedná se o 24. mládě urzona narozené v naší zoo za 15 let chovu," uvedla zooložka Eliška Veselá. V přírodě nejsou urzoni ohroženi, v zoologických zahradách jde podle Veselé o velmi náročného tvora. Urzony chová přes třicet zoologických zahrad v Evropě, kde je celkem 80 zvířat.
Urzoni obývají rozsáhlé oblasti severoamerického kontinentu od severního Mexika až po kanadskou tundru. Pohybují se po zemi, ale obratně šplhají i po stromech. Tělo urzonů je pokryté srstí s bodlinami, což navozuje dojem, že jde o stromového dikobraza. "Ve skutečnosti je spojuje to, že oba jsou hlodavci, ale blízká příbuznost mezi nimi není," podotkla mluvčí Zoologické zahrady na Svatém Kopečku Iveta Gronská.
Urzoni žijí spíše samotářsky a každý z nich má svou budku nebo úkryt. Samice rodí jedno mládě po březosti trvající zhruba 200 dnů. Potravou urzonů jsou různé větvičky, kůra, pupeny, listí, plody a v podmínkách zoo především různé druhy zeleniny.
V době říje, která bývá na podzim, urzoni vydávají zvláštní zvuky, ježí své bodliny a točí se dokola. "Vypadá to, jako kdyby zpívali a tancovali. Bodliny jinak používají jen k obraně. Na konci každé je malý zpětný háček, takže zabodnutou bodlinu je těžké vytáhnout. Nejnebezpečnější je jejich krátký, ale silný a pichlavý ocas," dodala Gronská.
