Před sto lety se v Olomouci narodila vysokoškolská pedagožka a geografka Stanislava Šprincová

Stanislava Šprincová se narodila se 24. srpna 1924 v Olomouci. Otec Antonín Kavan byl legionářem, sociálně demokratickým činitelem, zastupitelem města a protifašistickým odbojářem. Za okupace byl několikrát zatčen a vězněn v Olomouci, na Mírově a v Terezíně. Krátce před osvobozením zemřel na skvrnitý tyfus v karanténní nemocnici v Roudnici nad Labem. Matka Libuše rozená Klimešová byla dcerou vlasteneckého učitele ze Zábřežska.

V roce 1943 maturovala na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Jejími spolužáky byli pozdější vysokoškolští učitelé a jazykovědci Miroslav Komárek a Miloslav Krbec. Byla nasazena na nucené práce. Nejprve v Olomouci a potom v továrně Famo-Werk v Králíkách. V roce 1944 byla zatčena a odsouzena za nezávaznou korespondenci se skotským válečným zajatcem. Byla uvězněna ve věznici pro mladistvé ve Vídni. V březnu 1945 byla na žádost matky propuštěna a vrátila se do Olomouce.  Po válce studovala práva na Právnické fakultě v Brně.

Od roku 1945 byla jednatelkou Akčního výboru vysokoškolského studentstva a podílela se na přípravných pracích k obnovení olomoucké univerzity. Zde se seznámila se studentským aktivistou Zdeňkem Šprincem (1919–1988), pozdějším veřejným, vlastivědným a kulturním činitelem Olomouce a publicistou. V roce 1948 se za něj provdala. Oba byli členy sociální demokracie a po jejím násilném sloučení s KSČ se automaticky stali členy komunistické strany. Nesla to samozřejmě těžce a nazývala to profesní sebevraždou.  Po zapojení do událostí pražského jara v roce 1968 byla z komunistické strany vyškrtnuta. Ze zaměstnání nebyla sice vyhozena, ale její kariérní postup se zastavil.

V padesátých letech studovala ekonomickou geografii a pod vedením profesora Miroslava Blažka získala v roce 1959 titul kandidátky věd prací Hospodářská geografie severní Moravy a severozápadního Slezska. Nejprve působila jako odborná asistentka na Vysoké škole pedagogické a od roku 1959 na katedře geografie Přírodovědecké fakulty UP. V roce 1966 získala vědecko-pedagogickou hodnost docentky ekonomické geografie. Zabývala se socioekonomickou geografií.

Ve své vědecké práci se zaměřila na geografii cestovního ruchu. Tento obor byl pro komunistický režim neatraktivní, ale ona jej tvrdě prosazovala.  Jako první u nás vypracovala terminologii oboru cestovní ruch. Zúčastnila se studijního pobytu ve Francii a přednášela ne mezinárodních kongresech v Londýně, Montrealu, Paříži, Moskvě, Tokiu a Budapešti. Z její iniciativy vznikla v roce 1972 pracovní skupina pro geografii cestovního ruchu při Mezinárodní geografické unii. Tato skupina byla od roku 1980 komisí a docentka Šprincová se významně podílela na její činnosti.  Vychovala řadu učitelů zeměpisu a odborných pracovníků.

Její bibliografie obsahuje přes 130 položek zahrnujících publikace, studie a odborné články. Dodnes jsou její práce citovány. Patří mezi ně například publikace Geografie cestovního ruchu v Jeseníkách (Praha 1969) a Úvod geografie cestovního ruchu (Olomouc 1975, 1981).

V roce 1989 odešla do důchodu. Nadále však byla v kontaktu s katedrou a univerzitou. Byla také členkou České geografické společnosti. Za její dlouholetou pedagogickou a vědeckou činnosti jí byla udělena Stříbrná medaile UP a k 50. výročí obnovení Univerzity Palackého Pamětní medaile rektorky. U příležitosti jejích osmdesátin uspořádala katedra geografie Přírodovědecké fakulty UP v Olomouci 17. března 2005 jednodenní seminář, na kterém vystoupla řada odborníků a vědců. Její zásluhy zde vyzvedl významný odborník v oboru geografie rekreace a cestovního ruchu profesor Václav Gardavský.

Docentka Stanislava Šprincová zemřela ve svých devadesáti letech 2. září 2014 v Olomouci.