Před sto lety byl založen Muzejní spolek při prostějovském muzeu. Ročenky jsou skutečným unikátem

Muzeum bylo spravováno městem a z pověření rady města jej řídilo kuratorium. Jeho předsedou byl starosta města. Bylo voleno podle politického „klíče“. Byli v něm zástupci města a některých organizací. Muzejní spolek tvořil jakýsi kruh přátel a podporovatelů muzea. Ustavující schůze se konala 13. dubna 1924 a prvním předsedou se stal Stanislav Manhard.

Zástupci spolku byli také voleni do kuratoria. Spolek byl spolkem masovým a o členství byl velký zájem. V prvních letech měl kolem 355 členů, potom počet rostl. Maxima dosáhl v roce 1938, kdy měl 723 členů. Členství mělo tři kategorie: a) zakladatelé, kteří najednou zaplatili částku 500 korun b) podporovatelé s ročním příspěvkem 60 korun c) přispěvatelé s ročním příspěvkem 12 korun. Členové spolku se mohli účastnit voleb do správy muzea, měli volný přístup do muzejních sbírek, mohli podávat návrhy týkající se ústavu a dostávali zdarma publikace vydané muzeem.

Členy spolku byli především učitelé, úředníci, živnostníci, obchodníci, továrníci, ale také obce, školy, továrny a firmy. Mezi prvními členy byli veřejní a političtí činitelé činitelé Stanislav Manhard, Ondřej Přikryl, Vilém Otáhal, stavitel Václav Souček, lékař a amatérský historik umění Jaroslav Mathon, lékař Julius Pažout, knihkupec J. F. Buček, majitel palírny Richard Vařeka, dále rolnický cukrovar Vrbátky, továrna Wichterle & Kovářík a pivovar Dvořák & Binko.

Členy spolku byli například bankovní ředitel Ferdinand Wolker, lékárník Štěpán Gazárek, pedagogové Štěpán Kožušníček (Waldemar Ethen), František Ostrovský, Josef Glivický, živnostníci a podnikatelé Jan Mládek, Jan Neumann, František Kovářík, Eugen Wichterle, Bruno Winter, Jan Toul, Kamil Zahradník, Augustin Jiříček, tiskař a vydavatel Václav Horák, rabíni Leopold Goldschmied a Albert Schön a členové židovské komunity Ludvík a Rudolf Bauerovi, Otto Bratter a Emil a Erich Beamtovi. Členy spolku byli také olomoucký arcibiskup Leopold Prečan a akademický malíř Jano Köhler. V roce 1939 byli židovští členové vyškrtnuti. Za okupace činnost spolku stagnovala. Nekonaly se ani valné hromady a počet členů poklesl. Po válce byl sice spolek obnoven. V roce 1947 měl 596 členů. Jeho činnost byla ale postupně utlumována a v roce 1950 zanikl.

V roce 1924 začalo muzeum vydávat vlastní periodikum Ročenku Národopisného a průmyslového muzea města Prostějova a Hané. Vydávalo ji kuratorium muzea a redigoval ji Jan Kühndel. Tiskla ji knihtiskárna Josefa Vrly. Jan Kühndel se stal od roku 1929 ředitelem muzea a archivu. Byl tedy prvním profesionálním odborným muzejním pracovníkem. Muzeum v ročenkách prezentovalo akviziční, vědeckou a publikační činnost. Vycházely do roku 1940. Poslední číslo vyšlo za rok 1948. Celkem vyšlo osmnáct svazků.

Ročenky byly a jsou skutečným unikátem a dodnes z nich historici čerpají. Najdeme v nich například studie Jan Kühndela o prostějovských měšťanských domech a kožešnících, Vojtěcha Janouška o protireformaci na plumlovském panství, Jaroslava Mathona o románském kostelíku ve Stínavě, božích mukách a kapličkách na Prostějovsku a Antonína Gottwalda o archeologickém výzkumu u Domamyslic a Kostelce na Hané. Z dalších autorů sem psali například P. František Starý, Josef Blekta, Jan Skutil, Ambrož Soška a Bernhard Heilig. Byly zde i rubriky informující o vlastivědných periodikách, recenze knih, výroční zprávy o činnosti muzea, akviziční činnost muzea, různá výročí, dále zprávy o činnosti kuratoria a muzejního spolku.

Bohužel jejich vydávání rokem 1948 skončilo a to byla velká škoda. Muzeum potom sice vydávalo v dalších letech Zprávy vlastivědného muzea a Zpravodaje muzea Prostějovska, ale ročenky byly skutečným fenoménem a unikátem.