Před devadesáti byl založen v Prostějově Aeroklub. Existuje dodnes a nese jméno Josefa Františka

Počátky prostějovského Aeroklubu se datují na 7. prosince 1934. Tehdy se v restauraci Jana Tesaře v nově postaveném hotelu AVION na Masarykově náměstí sešlo pětatřicet zájemců o bezmotorové létání. Letiště si vybudovali na vojenské louce u silnice směrem do Kralic na Hané.
Autorka je historička a publicistka.
Zájemce o bezmotorové létání před 90 lety přivítal předseda Masarykovy letecké ligy Josef Bukáček a zároveň je informoval o přípravě kurzu bezmotorového létání. Předsedou přípravného plachtařského odboru byl zvolen Josef Suk a jednatelem se stal Richard Hübner. Letiště vybudovali na tzv. vojenské louce u silnice směrem do Kralic. První kluzák značky Zögling by zakoupen z Olomouce a byl pojmenován „Ozemboch“. Druhý a třetí letoun byl přivezen z Přerova. Jako první hangár a současně i dílna sloužila provizorní budova, kterou odbor koupil za 500 korun v Olomouci. Teoretická příprava probíhala na Kollárově škole a prvními instruktory byli Antonín Valčík a Miloš Hübner.
Let trval asi dvě až tři minuty a létalo se pomocí gumového lana zvaného „gumocuk“, což vyžadovalo obrovské fyzické úsilí. Zdatní plachtaři prováděli první zkušební lety „U Větřáku“ v Dětkovicích. V roce 1935 absolvovalo první plachtařský kurz 25 členů. K dispozici měli dva kluzáky a jeden školní větroň. Významný úspěch dosáhli v lednu 1936 na plachtařských závodech v Žilině, kde obsadili třetí místo. Jejich činnost přerušila nacistická okupace, kdy bylo letiště zabráno pro cvičné lety německých pilotů.
Činnost plachtařského odboru Českého národního aeroklubu byla obnovena na schůzi 19. srpna 1945 v hostinci u Kořalků. Předsedou se stal Zdeněk Wasserbauer. Pobočka byla přejmenována na generála Aloise Vicherka (tehdejšího velitele československého vojenského letectva). Museli však upravit letiště a přibyl i nový hangár. To všechno bylo totiž značně poničené Němci. K tomu získali dvě motorová letadla Piper-cup a He-72 Kadet k provádění aerovleků, postupně potom typy Grunau Baby, Krajánek, Jeřáb, Vážka a další. Rozvoj motorového létání v Prostějově přerušila stavba stožárů vysokého elektrického napětí blízko letiště. Motorové létání se přesunulo do Olomouce a v Prostějově opět zůstali jen plachtaři.
Po změně politických poměrů v roce 1948 museli z prostějovského aeroklubu odejít převážně dobří piloti. V roce 1951 byl ustaven Československý svaz lidového letectví. Veškerou odpovědnost za létání a výběr nových členů převzaly prostějovské závody -– Hanácké železárny, Agrostroj a OP. Po ustavení Svazarmu v roce 1953 převzali vedení vojáci a náčelníci aeroklubů byli důstojníky letectví z povolání.
S postupující výstavbou prostějovských závodů Oděvní průmysl a Agrostroj v šedesátých letech se stala poloha stávajícího letiště nevhodná. Teprve v roce 1974 povolilo ministerstvo národní obrany výstavbu hangáru a provozní budovy na vojenském letišti v Prostějově. Výstavba probíhala v letech 1975–1977 a vyžádala si stovky brigádnických hodin. Další léta přinesla řadu potíží, například přechodné zákazy letů vzhledem k politické a mezinárodní situaci a otázku vlečného letounu. Přesto se prostějovští letci úspěšně účastnili různých závodů, leteckých dnů a organizací základního leteckého výcviku.
Na tyto tradice navazuje i nynější Aeroklub Josefa Františka, z. s. se sídlem Letecká 4510, Prostějov. Jeho předsedkyní je Vendula Bonková. Výročí si také klub připomněl akcí pro veřejnost konanou na letišti v sobotu 6. září 2024. K vidění byly různé typy letadel i ukázky. Bylo tak možno vidět například nynější systémy GPS, výškoměry, palubní počítače, varionty a přístroje pro kontrolu letu a vlastní zápisy do výsledkové listiny. Kromě sportovního létání klub zajišťuje i parašutistický výcvik.
Sportovní létání nepatří v současné době mezi atraktivní sporty. Je to však sport náročný a nesmírně krásný, sport, který získává stále nové zájemce. Platí zde tvrdé zákony nebe a země, zákony pevné soudržnosti, kdy jedinec nedokáže nic bez vzájemné pomoci kamarádů.









