Před sto lety zemřel advokát, kulturní činitel a spisovatel Jan Hoch. Patřil k bojovníkům za český Prostějov

Spisovatel Jan Hoch se narodil 22. prosince 1860 v Hrubčicích č. 14 ve staré selské rodině jako jediný syn rolníka, starosty obce a poslance říšského sněmu Josefa Hocha.

V rodných Hrubčicích vychodil obecnou školu. V letech 1872–1879 studoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci. Potom studoval v Praze práva. Po krátce koncipientské praxi si v září 1891 otevřel advokátní kancelář v domě na Masarykově náměstí č. 10. Od roku 1896 sídlila na náměstí U Teplu č. 5. V Prostějově se oženil s Anežkou Zlámalovou ze Skaštic. Měli dcery Anežku, Marii a Libuši.

Patřil k významným kulturním a veřejným činitelům města. V osmdesátých a devadesátých letech 19. století patřil k bojovníkům za český Prostějov. Zapojil se do práce v Sokole a pěveckém sboru Orlice. V letech 1890–1895 byl starostou Sokola.

Už v době studií se zajímal o literaturu. Psal do Humoristických listů, Švandy dudáka a Šotka. K literatuře jej přivedlo přátelství s prostějovským lékařem a hanáckým básníkem Ondřejem Přikrylem a advokátem a prozaikem Otakarem Bystřinou (vlastním jménem Ferdinand Dostál). Byl oblíbeným společníkem především pro svoji veselou a přátelskou povahu. Jeho literární i veřejné působení zachytil Ondřej Přikryl ve své vzpomínkové knize Červánky Prostějova. Byl členem Českého politického spolku a redakčního kruhu Hlasů z Hané. Přispíval do nich svými fejetony a polemickými články.

Rád se vracel do svého rodiště. Doplňoval hrubčickou kroniku a měl vztah k historii. Byl také výborným organizátorem. 16. října 1907 byl kooptován do výboru Družstva spolkového domu v Prostějově, kde měl na starosti slavnost otevření nově postaveného Národního domu.

Jan Hoch je autorem jediné knížky próz Hanácké obrázky (Romuald Promberger, Olomouc 1903). Jedná se o žánrové obrázky charakterizující hanáckou vesnici od dob roboty až do doby autorova dětství a mládí. Žánrově se jedná o prozaické útvary mezi črtou a povídkou. Autor začíná často tak, že si vytvoří vyprávěcí situaci, do níž střídavě zasahují účastníci dění. Většinou jde o přástky nebo nějakou besedu, při které se vyprávějí neobyčejné až hrůzostrašné příběhy. Těch je celkem deset a Hoch se v nich projevuje jako humorista bez kritického pohledu či vlastního názoru. Nekladl si umělecké cíle, chtěl především pobavit čtenáře. Cenné je zachycení různých zvyků, například služby na statku, žní, jarmarku apod.

Je škoda, že se nezachovala jeho literární pozůstalost, ve které byly i zajímavé vzpomínky na hanácké literáty, především na jeho přítele Otakara Bystřinu.

Jan Hoch bydlel v Prostějově v Nádražní (později Svatoplukově) ulici č. 35. Kolem roku 1907 si nechal postavit od stavební firmy R. Konečný & J. Nedělník vlastní dům v Komenského ulici č. 24. Dlouhodobě trpěl těžkou sklerózou, proto se stáhnul z veřejného života. Nakonec mu byla amputována noha. Zemřel 18. března 1925 po operaci na zástavu srdce v prostějovské nemocnici ve věku 64 let. Byl zpopelněn v pražském krematoriu a urna s jeho ostatky byla po smrti manželky v roce 1940 uložena do rodinné hrobky na hřbitově v Hrubčicích.