Ve věku 101 let zemřel válečný veterán a tovačovský patriot Bohumil Venclík. Měl přezdívku Božík

Válečný veterán a tovačovský patriot Bohumil Venclík pocházel ze staré hrnčířské rodiny. Hrnčířem byl už jeho prapradědeček Dominik Venclík, který se v roce 1794 usadil v Tovačově a zakoupil zde dům č. 54 zvaný holotárna.

Bohumil Venclík se narodil 13. ledna 1924 v Tovačově. Vyrůstal v harmonickém prostředí rodiny s rodiči Bohumilem a Františkou Venclíkovými a sestrami Martou a Marií. Demokratické tradice první republiky, vlastenectví, aktivní působení v Sokole, to vše bylo typické pro rodinu Venclíkových. Bohumil, zvaný v rodině a u kamarádů Božík, absolvoval v Tovačově měšťanskou školu. Vyučil se hrnčířem a kamnářem a měl převzít živnost po otci.

Otec Bohumil Venclík byl za okupace velitelem Obrany národa pro Tovačov a okolí. Do odboje se také zapojil i syn Božík, a to rozšiřováním letáků. Rodina Venclíkových poskytla přístřeší odbojovému pracovníkovi Rajmundu Navrátilovi, který byl pronásledován gestapem. Ten byl dopaden a při výslechu přiznal, u koho bydlel. Celá rodina Venclíkových kromě mladší sestry Marie byla 3. prosince 1943 zatčena.

Otec Bohumil byl odsouzen k trestu smrti, který byl vykonán v pankrácké věznici 26. května 1944. Matka Františka byla odsouzena na pět let vězení. Bohumil byl odsouzen na 18 měsíců vězení v Bernau u Chiemského jezera. Byl však propuštěn do domácího léčení se zánětem pohrudnice. Byl ale dál nemocný. Dostal žloutenku a zánět slepého střeva, a tak se již do věznice nevrátil. Konce války se dočkal doma. Matka přežila pochod smrti do Drážďan a vrátila se domů.

Po válce začal Bohumil provozovat hrnčířskou živnost. Ta mu však byla v roce 1952 rozhodnutím tehdejšího ONV v Kojetíně zrušena. Zaměstnání našel u Štěrkoven a pískoven n. p. Olomouc na tovačovském Donbase. Pracoval zde jako údržbář, strojník a řidič remorkéru. Odtud odešel v roce 1984 do důchodu.

Bohumil Venclík byl aktivním kulturním a veřejným činitelem. Od dětství byl členem Sokola. Působil v něm jako cvičitel a účastník sokolských sletů a spartakiád. Byl nadšeným divadelním ochotníkem. Hrál v šestnácti divadelních hrách. V dětství se učil hrát na housle, což využil jako bubeník v několika tovačovských kapelách. Jeho velkou láskou byl hanácký folklór. Jako aktivní tanečník byl v padesátých a šedesátých letech členem tanečního souboru vedeného učitelkou Miladou Ženčákovou. V letech 1982 až 1997 byl v Tovačově knihovníkem. Připomenout můžeme také vzácné přátelství rodiny Venclíkových s akademickým sochařem Karlem Otáhalem.

Pracoval v orgánech Českého svazu bojovníků za svobodu, řadu let jako místopředseda okresního výboru v Přerově. Byl členem Československé obce legionářské. Byl také nadšeným vlastivědným místopiscem a publicistou. Spolupracoval s vydavatelstvím vlastivědné literatury Region Věrovany a následně Klubem přátel JUDr. Jaroslava Krempla. Svoje životní zkušenosti, vzpomínky a postřehy publikoval ve sbornících a publikacích vydávaných těmito spolky. U příležitosti jeho devadesátin vydal Klub přátel Jaroslava Krempla sborník „Od hrnčířského kruhu k mezníkům života aneb životní příběh Bohumila Venclíka“. Zpracoval také osudy tovačovských občanů postižených za okupace. Svoje vzpomínky také uveřejňoval ve zpravodaji Tovačovský kamelot. Za jeho přínos v oblasti kultury mu město Tovačov udělilo v roce 2013 Výroční cenu města.

Bohumil Venclík byl živou kronikou Tovačova. Byl pamětníkem i aktivním činitelem. Prožil bohatý, dlouhý a nelehký život. Připomeňme umučení tatínka, vlastní zatčení a věznění za okupace, likvidaci živnosti, starosti o zajištění rodiny, těžkou nemoc manželky a nepochopení ze strany mnohých režimních funkcionářů. Všechny tyto nesnáze a těžkosti však překonal svou prací, moudrostí, optimismem a nadhledem. Jeho vzkaz „Lidem dnes chybí vlastenecké cítění“ je pro nás aktuální výzvou.

Členové rodiny, přátelé a tovačovská veřejnost se s ním naposledy rozloučí v pátek 4. dubna 2025 ve 14 hodin na nádvoří zámku v Tovačově.