Zemřela prostějovská rodačka a přeživší holocaustu Maud Beerová, autorka knihy Co oheň nespálil

Odmala jsem měl velkou složku demolic části města Prostějova, součástí byly také velké kvalitní fotografie původní zástavby. A byla tam i nádherná fotografie domu, ze kterého nacisté v roce 1940 vyhnali rodinu Stecklmacherovu s jejich dvěma dcerami – Maud a Karmelou. V jejich nově postaveném domě se pak usídlilo Hitlerjugend. A právě Maud – teď už Michal Beerová – později psala knihu Co oheň nespálil. Zaslal jsem na její mailovou adresu onu fotografii. A to byl začátek našeho korespondenčního i osobního přátelství.

Když kniha vyšla a Maud přijela do Prostějova, dostal jsem do knihy krásné věnování a kniha se stala de facto mou biblí. Maud byla totiž obdivuhodná. Oproti jiným přeživším a žijícím v zahraničí měla pořád ráda Prostějov, zajímal ji jeho každodenní život, měla skvělou paměť a byla tak nějak obyčejně lidská, milá a svá. Když člověk uváží, že do emigrace odjela někdy v roce 1949, tak její znalost češtiny i hanáckého žargonu, který používala i ve vysokém stáří, byla fantastická.

Po zásluze se stala jednou z držitelů Ceny města Prostějova. A já s ní byl po celá léta v kontaktu, protože po smrti svého muže se naučila skvěle používat PC a všechny moderní technologie. A protože měla skvělou paměť, tak byla velmi platná při popisování neidentifikovaných fotografii obětí holocaustu z našeho města.

I poslední dva roky, když už sama PC neovládala, jsme byli v kontaktu prostřednictvím jejího syna a pomáhala mi ozřejmit některá historická fakta. A dnes ráno mi její syn Chanan napsal, že Maud, naše dávná spoluobčanka, zemřela klidně u něj doma v Izraeli 30. května 2025 večer.

Je mnoho věcí, které se mi při vzpomínce na ni vybaví, a jsou to věci vždy milé a veselé, byť ona sama neměla život jen milý a veselý, zejména ne v dětství. Pamatuji si ji nejen z osobního setkání, ale i z izraelského dokumentárního filmu, který s ní natáčeli. Maud byla v dětství vždy spíš klukovská a vzpomínám si, že v onom filmu vzpomínala, jak vyjela za války naposled na vyjížďku na kole, než kola museli odevzdat. A produkce někde sehnala ono zlopověstné kolo Ukrajina z komunistických dob a natočila Maud, dnešní Maud už poměrně ve vysokém věku, jak s jiskérky v očích drandí na tom hrůzném vehiklu na drncavých dobových dlaždičkách kolem hotelu Avion. Jako by ji v tu chvíli bylo zase těch 12 let…

Milá paní Maud, šťastnou cestu tam do dáli...